Slovenský klavírista, aranžér a pedagog, který patří mezi nejlepší a nejvyhledávanější pianisty své generace.
Po studiu na renomovaných univerzitách JAMU v Brně a MUK ve Vídni, se stal součástí jazzové hudební česko-slovenské scény.

Vydal dvě alba - Different Directions a Echoes, které jsou koncipovány autorskou hudbou a originálními aranžemi.

Jako sideman spolupracuje s významnými umělci tuzemské scény, například s Radovanem Tariškou, Josefem Fečem, Piotrem Baronem, Júliusem Barošem, Miroslavem Hloucalem, Ondřejem Štveráčkem, Ossianem Robertsem, Oskarem Torokem a s mnoha dalšími.

Je stálým členem rozhlasového Big Bandu Gustava Broma a jako hostující umělec pravidelně spolupracuje a natáčí s orchestrem ČNSO, oceněným Grammy.

Univerzálnost jeho hudebního projevu ho přivedla také k mnoha dalším projektům, kterých se stal nedílnou součástí. Například účinkoval v Divadle bratří Formanů na turné po Evropě, získal angažmá v gospel muzikálu The Mahalia Jackson, pod vedením americké produkce a v rámci festivalu Syfónia Umenia spolupracoval s operní hvězdou Jose Curou v projektu Boleros by Manzanero.
Během své koncertní kariéry si zahrál se světovými jazzovými hvězdami jako je například Randy Brecker (USA), Erik Truffaz (FR), Vince Mendoza (USA), Vladimir Kostadinovic (SRB), Gabor Bolla (HU), Antonio Sanchez (MEX) a mnoho dalších.
Jeho koncertní, pedagogická i umělecká kariéra nadále pokračuje a v současnosti je obsazován do mnoha probíhajících, i připravovaných projektů.

Je kmenovým hráčem orchestru Gustava Broma, pravidelně spolupracuje s Radovanem Tariškou, Ryanem Carniauxem a dalšími výraznými hráči pohybujícími se ve středoevropském regionu i mimo něj jako jsou Jerry Bergonzi, George Mraz, Joe Cohn, Dennis Rowland, Philip Harper, Uwe Plath, Ryan Carniaux, Erik Doelman, Udo Van Boven, Igor Buttman, Mel Canady, Peter Beets, Stepan Markovic, Jonathan Crossley, Erik Rottenstein, Lubos Sramek, Klaudius Kovac, David Doruzka, Angelko Stupar, Milan Nikolic, Juraj Bartos, Oskar Rozsa, Jaromír Honzák a další. Vedle aktivit sidemana však pilně rozvíjí svůj vlastní systém hry na saxofon nepřehlédnutelně inspirovaný jazzovou tradicí. Coltranův koncept tzv. Sheets of Sound prosakuje Štveráčkovým frázováním a jeho tónový témbr se bez pochyb inspiruje u stejného zdroje. Ondřej Štveráček má s jazzovou legendou společné i dokonale zvládnuté jazzové řemeslo, nepřekvapí ho jakékoliv, byť i krkolomně uspěchané tempo, vypořádá se s libovolně komplikovanou harmonií či metrem. Ostatně kdo by mohl komukoliv vyčítat, že se učí od jedné z nejvýraznějších postav historie jazzu? V posledních letech se ovšem ve Štveráčkově hře neodbytně dere na povrch jeho vlastní hudebnická osobnost, z čehož těží jak on sám, tak jeho posluchači. S vlastní kapelou obráží všechny důležité jazzové destinace střední Evropy. Štveráčkův současný pohled na jazz pomáhají zhmotnit opravdoví jazzoví mistři nastupující generace.

Miroslav Hloucal patří ke střední, ale již velice zkušené generaci české jazzové scény.

Je absolventem Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze.

Od roku 2005, kdy začal svou profesní kariéru, se, jako pozoruhodný trumpetista, začal uplatňovat v mnoha jazzových uskupeních, ať menších kombech nebo velkých orchestrech.

Hloucal získal několik významných mezinárodních ocenění: „Getxo“ (Španělsko), „Hoileaart“ (Belgie), „Jazz an der donau“ (Německo) atd. Aktuálně získal cenou„Nejlepší česká jazzová skladba 2017“ festivalem Bohemia Jazz Fest 2017 a OSA.

Na podiu vytupoval Miroslav Hloucal s některými význačnými světovými hudebníky, jakými jsou např. Hiram Bullock, Benny Golson, Jerrry Bergonzi, George Mraz, Roberta Gambarini, Alex Sipiagin, Boris Kozlov, Kevin Mahagon, Harry Sokal, Anne Sajdera, Matěj Benko, Karel Růžička, Ondřej Štveráček, Emil Viklický atd.

Hráčsky, příp. i autorsky se podílí na mnoha různých projektech - Navigators, Lanugo, Matěj Benko Quintet, Infinite Quintet, Connection, Madfinger, Sixin, Big Band Osian Roberts, Orchestr Jazzdock, Big Band Gustava Broma, Jazz Orchestra Andy Schofielda, Veleband a další.

Působí také jako studiový hráč, skladatel a aranžér.
V současné době je na české i mezinárodní jazzové scéně znám a uznáván jako jeden z předních trumpetistů

absolvent teplické konzervatoře ve hře na trumpetu Julius Baroš studoval i jazzové oddělení Budapešťské konzervatoře Bély Bartóka. Spolupracoval s Pražským big bandem, Big bandem Národního divadla, Televizním big bandem nebo Neratovickým big bandem. Byl také členem Filmového symfonického orchestru. Nápaditá melodická hra Juliuse Baroše snese srovnání s takovými velikány moderního jazzu jako byli trumpetisté Freddy Hubbard, Clifford Brown ale i Miles Davis. V současné době vyučuje na mezinárodní konzervatoři obor trumpeta a je vedoucím školního big bandu.

Osian Roberts se narodil v roce 1976 v Cardiffu, Walesu a na saxofon začal hrát v devíti letech poté, co se zamiloval do džezu. V roce 1994 mu bylo uděleno stipendium ke studiu džezového saxofonu na Londýnské královské konervatoři hudby. V Londýně zůstal i po graduaci a získal si zde vynikající reputaci na místní džezové scéně. Od té doby hrál a nahrával s celou řadou vynikajicích umělců mezi něž patří Cedar Walton, George Mráz, Hod O'Brien, Mike Carr, Peter Washington, David Wong, Albert Sanz, a Mike Karn. V polovině tohoto roku byl pozván jako náhrada za svůj idol Steva Grossmana na “saxofonový summit”, koncert v rámci džezového festivalu v Potenze, Itálii, kde vystupoval spolu s newyorským saxofonistou Grantem Stewartem, Alexem Hoffmanem and Dmitryim Baevskym. Během své kariéry Osian vystupoval ve více než 25 zemích světa, koncertně navštívil až tak vzdálená místa jakými jsou Thajsko a U.S.A. Na svém kontě má 4 alba pod svým vlastním jménem na HardBopRecords a pokud není zrovna na cestách pak střídavě tráví čas mezi Velkou Británií a Českou republikou. K jeho současným uskupením patří trio, kvartet, kvintet (který spoluvede s trumpetistou Stevem Fishwickem) a sextet, ve kterém figuruje americký bariton saxofonista Frank Basile

Robert Balcar vystudoval brněnskou konzervatoř a před založením vlastní hudební formace nesoucí jeho jméno Robert Balcar trio vystupoval i s doprovodnou kapelou H. Hegerové. Mimo hudebního postu kontrabasisty ve své domácí kapele lze Balcara na jevištích či koncertních pódiích potkat i s uskupením Najponk nebo Illustratosphere. Robert Balcar však zdaleka není jenom hráčem pro koncertní programy. Balcar v současnosti platí za skvělého hudebníka a proto si jej velmi často zvou jeho kolegové do nahrávacích studií, aby v jejich sólových projektech či albech vystupoval jako host.

Robert Balcar se díky svému výraznému talentu již několikráte také objevil na televizních obrazovkách a sice v pořadech, které se specializují buď přímo na hudbu jako takovou nebo v rozličných kontaktních programech,které okořenil svými hudebními výstupy. Před kamerou jsme tak Balcara sama za sebe nebo jako člena různorodých kapel mohli vidět například v pořadu Noc s andělem.

Tituly a ocenění: Robert Balcar byl v r. 1998 jmenován kontrabasistou

Narodil jsem se v Čadci a vyrůstal v Milíkově, v Moravskoslezských Beskydech. Můj otec je původem Polák a matka Slovenka, proto říkám, že jsem "ryzí Čech". V 7 letech jsem začal hrát na zobcovou flétnu, po dvou letech jsem přešel na klarinet a rok nato jsem si přibral další hudební nástroj, a tím byl klavír. Ve 14 letech jsem se začal sám učit na saxofon. Jelikož pro mě od dětských let hudba velmi znamenala, odjel jsem po střední škole do Prahy studovat konzervatoř Jaroslava Ježka, kterou jsem zakončil v roce 2003 absolutoriem. Po ukončení této konzervatoře jsem zůstal v Praze. V době studií na konzervatoři jsem poznal nejen malé školní kapely, ale i big bandy, což mě natolik uchvátilo, že jsem začal hrát i mimo školu v kapelách jako např. Mikiho pupík a David Murphy Band. Nyní hraji s malými i velkými seskupeními: BoDi Band (barytonsaxofon), Felix Slováček Big Band (barytonsaxofon, klarinet), T.O.P. Dream Company (barytonsaxofon), Pragason (barytonsaxofon, příčná flétna), FSO - Franta Schejbal Orchestra (barytonsaxofon), St. Blaise´s Big Band pod vedením Kryštofa Marka (barytonsaxofon, klarinet), Czech Big Company (barytonsaxofon, klarinet), Funny Orchestra (tenorsaxofon, flétna), Timbre Music (tenorsaxofon, klarinet), a jiné. Dále také hostuji podle potřeby v dalších českých bandech, kapelách a divadlech, ať již při živém vystoupení nebo ve studiu při nahrávání.

Absolvoval střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Od dětství studoval hudbu formou soukromých lekcí. V roce 1992 zvítězil v soutěži Mezinárodního jazzového festivalu v Karlových Varech se skupinou The Four, v dalším období prošel mnoha různými formacemi, byl take členem Big Bandu Čs. rozhlasu. Hrál s Wynton Marsalis, Nicholas Simion, Craig Handy, John Abercrombie.