Vystudovala pražskou DAMU, má za sebou tisíce veřejných vystoupení. Možná si ji někdo pamatuje ze Semaforu nebo z Divadla pod Palmovkou, kde hraje a zpívá ve hře Edith a Marlene v roli Marlene Dietrich, či ji možná diváci viděli v Draculovi (role Hodinové nymfy – Draculova ex). Celkem její divadelní působení zahrnuje čtyři desítky rolí. Její sólová vystoupení mají dva základní formáty: komorní formát, kde ji doprovází pouze pianista, či klubový formát s triem (piano, kontrabas, perkuse).

Renata Drössler patří mezi stálice českého šansonu. Její projev je snoubením zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám praxe. Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové. Vydala celkem 5 CD a v roce 2022 vydala své první vinylové LP Motýl něhy uletí, zhudebněné šansony Jiřího Žáčka. Zpívá ve 12 jazycích, v repertoáru má přes 200 písní.

Od svých sedmnácti let zpívala ve slovenském folklórním souboru Lúčnica. Tři roky poté úspěšně absolvovala konkurz do české verze muzikálu Vlasy v Praze v Divadle Pyramida. Rok studovala na Vysoké škole pedagogické – obor speciální pedagogika a necelé tři roky studovala zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Kvůli roli Lorraine ve slovenské verzi muzikálu Dracula se přestěhovala zpět do Bratislavy. Zde si později zahrála Agnes v muzikálu Krysař a Ofélii v Hamletovi. V Praze, kde momentálně žije, má na kontě další muzikálové role v Johance z Arku a Miss Saigon. V současnosti ztvárňuje Anežku v muzikálovém dramatu Daniela Landy Tajemství.

Martina se narodila v umělecké rodině v Praze na Malé Straně. Již od předškolního věku se věnovala klasickému baletu v přípravce ND, stepu a zpívala v Dětském pěveckém sboru Čs. rozhlasu. Později soutěžila ve společenském a výrazovém tanci. V letech 1979–1984 vystudovala herectví na Divadelní fakultě AMU pod vedením Miloše Nedbala, Jany Hlaváčové, Františka Laurina; absolvovala v Divadle DISK hrou V. K. Klicpery: Každý něco pro vlast v režii Jana Buriana. Po promoci se stala členkou hereckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, hostovala v pražském Švandově divadle, v poetické kavárně Viola a v Divadle v Řeznické. Dalším divadelním krokem bylo angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. Na jevišti tohoto divadla vytvořila řadu rolí ve hrách světových i českých autorů. Je známá také jako filmová a televizní herečka. Vytvořila desítky rolí pod vedením významných českých režisérů např. František Vláčil, Antonín Kachlík, Otakar Vávra, Věra Chytilová, Ladislav Smoljak, Věra Jordánová, Václav Vorlíček, F. A. Brabec, Irena Pavlásková, Milan Cieslar, Tomáš Vorel. Od roku 2014 působí jako pedagog jevištní mluvy na Katedře činoherního divadla DAMU. Zároveň přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze na Univerzitě třetího věku program Mluvit či nemluvit. Od letošního roku vyučuje na Konzervatoři Jana Deyla a také Mezinárodní konzervatoři Praha.

Původem slovenská zpěvačka, herečka, songwriterka a vokální koučka žije v Praze od roku 2002. Po ukončení studia klasického zpěvu na Cirkevní konzervatoři v Bratislavě, pokračovala ve studiu na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze v oboru muzikál a v témže roce začala působit na pražských muzikálových divadlech. Zásadní pro její další kariéru se stala hlavní role Edith Piaf v představení “Edith Piaf – vrabčák z předměstí”. Stala se nadšenou frankofilkou a do svého repertoáru zařadila nejen šansony Edith Piaf, ale i mnoho dalších známých francouzských písní. V roce 2010 založila kapelu VOILA. Repertoár složený z netradičně pojatých známých francouzských hitů následně začali doplňovat o vlastní autorské písně. Ještě před vydáním debutového alba získali VOILA! cenu Český tučňák, udílenou mladým nadějným umělcům. Debutovým albem Décollage (2014) pak naděje do nich vkládané potvrdili. Úspěch u širšího publika zaznamenala především skladba Flip flops, která se probojovala na přední místa hitparády Radia 1 i slovenského Rádia FM.

Brněnská rodačka Elena Sonenshine (dříve Suchánková) patří k naší jazzové špičce. Na jazzovou scénu nevtrhla jako vítězka nějaké superhvězdné soutěže, ale renomé si postupně a cílevědomě budovala od začátku 90. let. Po příchodu na studia do Prahy získávala zkušenosti s různými soubory, s orchestrem Causa Bibendi poznala repertoár z doby ragtimu, vyzkoušela si i spolupráci s Big Bandem Českého rozhlasu. Absolvovala Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru zpěv a v roce 2003 získala stipendium na Berklee College of Music v americkém Bostonu. V roce 1996 založila spolu s kytaristou Mirkem Linkou kapelu Jocose Jazz. Výjimečné napojení mezi zpěvačkou a jejími spoluhráči je dáno právě dlouholetou spoluprací. Takřka empatická souhra vynikne zejména v častých a objevných improvizačních pasážích. Elena a její muzikanti pravidelně koncertují na jazzových festivalech v zahraničí. Elenino sólové album You Go To My Head, které vyšlo přímo v USA, se čtyři týdny drželo v Top 50 amerických jazzových rádii. Elena Sonenshine opakovaně vystoupila (naposled 2009) v rámci koncertní série Jazz na Hradě, která je pořádána pod záštitou prezidenta republiky. V roce 2005 objela Českou republiku jako velvyslanec Philips International Jazz Festivalu, o rok později koncertovala v rámci festivalu Pražské jaro, v letech 2007-2009 působila vždy část roku v USA, kde koncertovala mimo jiné s triem pianisty Jamese Dowera. Elena se věnuje též pedagogické činnosti – učí jak soukromě, tak např. na Mezinárodni jazzové dílně v Praze. Elena Sonenshine zpívá v sezóně 2010/2011 také v představení Emotion Collection, jež uvádí divadlo Kolowrat, scéna ND Praha. Elena je méně obvyklá varianta oblíbeného jména Helena nebo anglického Eleonora nebo ruského Jelena. Jméno je řeckého původu a znamená „světlo“ nebo „pochodeň“. Příjmení Sonenshine není umělecký pseudonym.