Renata Drössler patří mezi stále jasněji zářící stálice českého šansonu. Její zralý a procítěný projev hypnotizuje publikum.

Její elektrizující projev je nádherným snoubením jejího zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám na těch prknech, která prý znamenají svět.
Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové.
Renata Drössler je pravá šansonová Diva. Má za sebou více než 1000 repríz v ikonickém Draculovi, zářila také ve slavném muzikálu Antoinetta, královna Francie. Více než 20 let ztvárňuje postavu Marlene Dietrich v divadelní hře Edith a Marlene. Mimo toho má za sebou takřka 1000 vlastních koncertů a vystoupení. Celkově ji tak živě vidělo více než milion diváků.
Vydala 5 CD a první vinyl LP Motýl něhy uletí, což je reedice alba šansonů Jiřího Žáčka z roku 2015.
Zpívá v neuvěřitelných jedenácti jazycích a ve všech dokáže jít na jádro věci. Říká, že jak umělecky a životně vyzrává, tak cítí, jaké nové interpretační možnosti se jí objevují.
Je považována za autorku bonmotu, že „…šanson je román ve třech minutách...“, ona se však k autorství nehlásí, ale s výrokem souhlasí.
Jaká jí dávají čeští novináři přízviska? Prvně to byl „černý motýl českého šansonu“, potom se objevilo „česká Marlene Dietrich", či „nová Hana Hegerová". A nyní se nejčastějí objevuje „úřadující první dáma českého šansonu“.
Říká, že jsou zpěváci, kteří raději vystupují s celou kapelou a funguje jim to. Ale tu kapelu potřebují jako oblek. Jen s pianem by byli nazí. Jí to nevadí, může být nahá. Oblek nepotřebuje.
Jde až na dřeň a garantujeme vám, že vás to srovná se zemí. Život je o emocích. Vítejte.

Původem slovenská zpěvačka, herečka, songwriterka a vokální koučka žije v Praze od roku 2002. Po ukončení studia klasického zpěvu na Cirkevní konzervatoři v Bratislavě, pokračovala ve studiu na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze v oboru muzikál a v témže roce začala působit na pražských muzikálových divadlech. Zásadní pro její další kariéru se stala hlavní role Edith Piaf v představení “Edith Piaf – vrabčák z předměstí”. Stala se nadšenou frankofilkou a do svého repertoáru zařadila nejen šansony Edith Piaf, ale i mnoho dalších známých francouzských písní. V roce 2010 založila kapelu VOILA. Repertoár složený z netradičně pojatých známých francouzských hitů následně začali doplňovat o vlastní autorské písně. Ještě před vydáním debutového alba získali VOILA! cenu Český tučňák, udílenou mladým nadějným umělcům. Debutovým albem Décollage (2014) pak naděje do nich vkládané potvrdili. Úspěch u širšího publika zaznamenala především skladba Flip flops, která se probojovala na přední místa hitparády Radia 1 i slovenského Rádia FM.

Martina se narodila v umělecké rodině v Praze na Malé Straně. Již od předškolního věku se věnovala klasickému baletu v přípravce ND, stepu a zpívala v Dětském pěveckém sboru Čs. rozhlasu. Později soutěžila ve společenském a výrazovém tanci. V letech 1979–1984 vystudovala herectví na Divadelní fakultě AMU pod vedením Miloše Nedbala, Jany Hlaváčové, Františka Laurina; absolvovala v Divadle DISK hrou V. K. Klicpery: Každý něco pro vlast v režii Jana Buriana. Po promoci se stala členkou hereckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, hostovala v pražském Švandově divadle, v poetické kavárně Viola a v Divadle v Řeznické. Dalším divadelním krokem bylo angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. Na jevišti tohoto divadla vytvořila řadu rolí ve hrách světových i českých autorů. Je známá také jako filmová a televizní herečka. Vytvořila desítky rolí pod vedením významných českých režisérů např. František Vláčil, Antonín Kachlík, Otakar Vávra, Věra Chytilová, Ladislav Smoljak, Věra Jordánová, Václav Vorlíček, F. A. Brabec, Irena Pavlásková, Milan Cieslar, Tomáš Vorel. Od roku 2014 působí jako pedagog jevištní mluvy na Katedře činoherního divadla DAMU. Zároveň přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze na Univerzitě třetího věku program Mluvit či nemluvit. Od letošního roku vyučuje na Konzervatoři Jana Deyla a také Mezinárodní konzervatoři Praha.

Brněnská rodačka Elena Sonenshine (dříve Suchánková) patří k naší jazzové špičce. Na jazzovou scénu nevtrhla jako vítězka nějaké superhvězdné soutěže, ale renomé si postupně a cílevědomě budovala od začátku 90. let. Po příchodu na studia do Prahy získávala zkušenosti s různými soubory, s orchestrem Causa Bibendi poznala repertoár z doby ragtimu, vyzkoušela si i spolupráci s Big Bandem Českého rozhlasu. Absolvovala Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru zpěv a v roce 2003 získala stipendium na Berklee College of Music v americkém Bostonu. V roce 1996 založila spolu s kytaristou Mirkem Linkou kapelu Jocose Jazz. Výjimečné napojení mezi zpěvačkou a jejími spoluhráči je dáno právě dlouholetou spoluprací. Takřka empatická souhra vynikne zejména v častých a objevných improvizačních pasážích. Elena a její muzikanti pravidelně koncertují na jazzových festivalech v zahraničí. Elenino sólové album You Go To My Head, které vyšlo přímo v USA, se čtyři týdny drželo v Top 50 amerických jazzových rádii. Elena Sonenshine opakovaně vystoupila (naposled 2009) v rámci koncertní série Jazz na Hradě, která je pořádána pod záštitou prezidenta republiky. V roce 2005 objela Českou republiku jako velvyslanec Philips International Jazz Festivalu, o rok později koncertovala v rámci festivalu Pražské jaro, v letech 2007-2009 působila vždy část roku v USA, kde koncertovala mimo jiné s triem pianisty Jamese Dowera. Elena se věnuje též pedagogické činnosti – učí jak soukromě, tak např. na Mezinárodni jazzové dílně v Praze. Elena Sonenshine zpívá v sezóně 2010/2011 také v představení Emotion Collection, jež uvádí divadlo Kolowrat, scéna ND Praha. Elena je méně obvyklá varianta oblíbeného jména Helena nebo anglického Eleonora nebo ruského Jelena. Jméno je řeckého původu a znamená „světlo“ nebo „pochodeň“. Příjmení Sonenshine není umělecký pseudonym.

Absolvoval střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Od dětství studoval hudbu formou soukromých lekcí. V roce 1992 zvítězil v soutěži Mezinárodního jazzového festivalu v Karlových Varech se skupinou The Four, v dalším období prošel mnoha různými formacemi, byl take členem Big Bandu Čs. rozhlasu. Hrál s Wynton Marsalis, Nicholas Simion, Craig Handy, John Abercrombie.