ODDĚLENÍ KLASICKÉHO ZPĚVU

Vedoucí oddělení : MgA. Andrea Tögel Kalivodová

Zástupce vedoucí: Jiřina Krystlíková Marková

 "  ZPĚV JE RADOST "   

IMG_3381.jpg
ryklová.jpg
matousek300.jpg
jonasova300.jpg
smolyarova300.jpg
rajniš.jpg
ondracek300.jpg
melnikova300.jpg
menazdina300.jpg
Věra Herajtová.png

ODDĚLENÍ KLASICKÉHO ZPĚVU

 O oddělení : 

Oddělení klasického zpěvu je 6ti leté hudební studium s maturitou zaměřené na hudbu klasických skladatelů.Náplní studia jsou vokalízy,písně,árie,operní role,komorní skladby.Studenti Jan Janda a Dan Klánský získali ocenění v několika soutěžích.Na jaře 2013 se uskutečnila operního představení Mozartova Praha v divadle na korunní s velkým úspěchem a ohlasem. Toto představení, kde účinkují všichni studenti pěveckého oddělení bude mít reprízu na podzim 2013.Rok české hudby 2014 zvýrazní oddělení klasického zpěvu novou premiérou českého skladatele. Všichni profesoři tohoto oddělení jsou význační umělci a zkušení pedagogové v oboru klasický zpěv. 

 

 
IMG_3381.jpg

MgA. Andrea Tögel Kalivodová

Mezzosopranistka Andrea Tögel Kalivodová absolvovala konzervatoř v Brně u prof. Jarmily Janíčkové a pražskou Akademii múzických umění u prof. Naděždy Kniplové. Zúčastnila se mezinárodních mistrovských kurzů, které vedli Ralf Düring, Franz Lukasowski, Alexe Gall, Eva Blahová, Fabio Luisi, Otto Schenk ad., absolvovala roční stáž ve Vídni na Universität für Musik und Darstellende Kunst. Z četných úspěchů v mezinárodních soutěžích jmenujme první cenu Nadace Emy Destinnové na soutěži The Anglo-Czechoslovak Trust v Londýně (2001), kdy byla A. Kalivodová pozvána na koncert mladých pěvců do londýnské Covent Garden. Stala se rovněž semifinalistkou soutěže Belvedere ve Vídni, první cenu si odnesla z Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové v Českých Budějovicích (2000) a třetí cenu z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2003). V roce 2001 debutovala ve Státní opeře Praha v projektu Bušení do železné opony (soubor dvou oper Vladimíra Wimmera), o rok později v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v roli Končakovny v Borodinově opeře Kníže Igor.

V prosinci 2003 vystoupila se slavným barytonistou Leo Nuccim na Žofíně a v červnu 2004 na galakoncertu ke vstupu České republiky do EU ve vídeňském Konzerthausu. V roce 2005 se zúčastnila evropského turné hvězd k 60. výročí konce druhé světové války (Bozarský palác v Bruselu, Kremelský koncertní palác v Moskvě). V dubnu 2008 se představila v roli Carmen v monumentálním provedení Bizetovy opery v O2 Aréně v Praze a s tímto projektem vystoupila i v dalších městech Evropy včetně Budapešti, Mannheimu a Freiburgu. Jako Carmen se představila téměř na všech českých operních scénách, vedle Prahy také v Brně, Ostravě, Liberci a Ústí nad Labem. V červenci 2009 vystupovala na otáčivém jevišti v Českém Krumlově v roli Ježibaby (Dvořák: Rusalka); inscenaci nastudoval dirigent newyorské Metropolitní opery John Keenan v režii Josefa Průdka. Pěvkyně spolupracuje s dirigenty mezinárodního renomé, jako jsou mj. Kaspar Zehnder, Enrico Dovico, Hilary Griffiths, Fabio Luisi, John Keenan, Heiko Mathias Förste, Vladimír Válek, Leoš Svárovský, Petr Kofroň, Jan Chalupecký a další. Kromě opery se intenzívně věnuje interpretaci písní a pravidelně koncertuje v Evropě, několikrát také navštívila Japonsko, Koreu a USA. Na koncertních pódiích vystupuje i po boku svých věhlasných kolegů, jako jsou mj. Gabriela Beňačková, Štefan Margita, Leo Nucci a další.

matousek300.jpg

MgA. Martin Matoušek

V roce 1991 přestoupil z Vojenské hudební školy, kde studoval klarinet, klavír a saxofon, na Státní konzervatoři v Praze na obor zpěv (prof. A. Hampel). V tomto oboru pokračuje od roku 1996 na Hudební fakultě AMU u profesora Miloslava Podskalského. Stal se laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže v Trnavě a soutěžní přehlídky českých konzervatoří. Nahrává pro Český rozhlas, koncertuje s našimi předními orchestry. Během studií na konzervatoři a na AMU již účinkoval v řadě operních představení, např. titulní roli v opeře Giacoma Pucciniho - Gianni Schicchi, Figara v Mozartově Figarově svatbě, Sykoše ve Veselohře na mostě a Loupežníka v Hlasu lesa (B.Martinů), Rytíře v Lancelotovi (L. Fišer), Gunara v Helze (Z. Fibich) a březnu 2002 pak roli Ďábla ve Hrách o Marii (B. Martinů), kterou ukončil studium na AMU. V roce 1997 debutoval v divadle J. K. Tyla v Plzni v roli Aenea v Purcellově opeře „Dido a Aeneas“. Od té doby již zde ztvárnil řadu rolí a je stálým hostem této scény. Po dobu pěti let zpíval na operním festivalu na letní scéně Lichtenštejnského paláce v Praze. V roce 2001 nastoupil do angažmá a stal se sólistou opery Městského divadla v Ústí nad Labem. V stejném roce začal pravidelně hostovat i ve Státní opeře v Praze. V létě 2003 hostoval na operním festivalu „OPERA OPEN AIR“ v rakouském Garsu am Kamp. Za tu dobu se představil v mnoha rolích, např. Markýz a Baron v opeře La Traviata (G. Verdi), Masetta v opeře Don Giovanni (W. A. Mozart), Fiorilla a Bartola v opeře Lazebník sevillský (G. Rossini), Marulla v opeře Rigoletto (G. Verdi), Moralese a Dancaira v opeře Carmen (G. Biset), Schaunarda v opeře La Bohéme (G. Puccini), Brétignyho v opeře Manon (Ch. Massenet). V divadle Archa zpívá a hraje titulní roli misionáře Karla Slavíčka ve velmi úspěšné a populární inscenaci, která vznikla podle knihy „Dopisy z Číny“ (Marné tázání nebes) v režijním nastudování J. A. Pitinského. Působí i v experimentálních projektech, natočil a premiéroval řadu skladeb a oper domácích i zahraničních soudobých autorů. Věnuje se též koncertní činnosti doma a v zahraničí, např. Německu, Belgii, Anglii, Francii, Švýcarsku a Japonsku.

ondracek300.jpg

Jan Ondráček, Dipl. um

Narodil Tenorista Jan Ondráček se narodil v česko-německé rodině. Zpěv studoval u Alfréda Hampela, Marie Urbanové a Miguelangela Cavalcantiho. V Národním divadle v Praze poprvé vystoupil v roce 1999 jako Principál komediantů v Prodané nevěstě a o rok později na scéně Státní opery Praha debutoval jako Peter Quint v české premiéře Brittenovy opery The turn of the screw. V Severočeském divadle v Ústí nad Labem zpívá Jeníka v Prodané nevěstě, Parise v Offenbachově Krásné Heleně a Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu, za kterého byl zařazen do širší nominace na cenu THÁLIE 2016. Na operních scénách v Plzni, Českých Budějovicích a v Liberci hostoval jako Vašek v Prodané nevěstě, Steuermann v Bludném Holanďanovi, Adam v Ptáčníkovi a Pedrillo v Únosu ze serailu. Jako Vašek v Prodané nevěstě, Remendado v Carmen, Gaston v La Traviatě, Don Curzio ve Figarově svatbě a Goro v Madama Butterfly se zúčastnil několika turné po Japonsku. V Gerhart Hauptmann-Theater v německém Görlitz nastudoval postavu Butler v opeře Gottfrieda von Einema Návštěva staré dámy. V Národním divadle spolupracuje na edukativních pořadech Opera nás baví a Hurá do opery. S kantátou Otče náš Leoše Janáčka koncertoval ve Švýcarsku, s Dvořákovou Stabat mater vystoupil v Německu. Pro Český rozhlas se podílel na nahrávce opery Jacopa Periho Euridice a s Dětskou operou Praha natočil sólový part v Brittenově opeře Malý kominíček. Jan Ondráček se vedle své pěvecké činnosti podílí na výchově studentů klasického zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha. Dále se věnuje jazykovému a fonetickému poradenství pro německý jazyk se zaměřením na problematiku operního zpěvu. Pro Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze připravil publikaci Němčina pro operní pěvce.

ryklová.jpg

MgA. Jana Ryklová

jonasova300.jpg

MgA. Hana Jonášová

Je absolventkou HAMU v Praze u prof. Jany Jonášové Již během studia na HAMU v Praze vystupovala pohostinsky ve Státním divadle v Ústi nad Labem a po absolutoriu zde přijala angažmá. Mimo role Despiny v Mozartově opeře Cosi fan tutte, která byla jejím absolventským představením, zde mimo jiné nastudovala role Zuzanky v Mozartově Figarově svatbě, Gildy ve Verdiho Rigolettu a Rosiny v Rossiniho Lazebníku sevillském. Od roku byla 1991 stálým hostem Národního divadla v Praze a od roku 2002 sólistkou Státní opery Praha. V současné době je sólistkou Národního divadla v Praze. Vytvořila role- W.A.Mozarta (Kouzelná flétna -1.dáma , Cosi fan tutte –Fiordiligi a Despina , Figarova svatba – Zuzanka, Don Giovanní – Elvira), k dalším rolím patří především Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském, Gilda ve Verdiho Rigolettu, ale i titulní role v opeře J.Joplina Treemonisha, nebo Sára v Mertově opeře La Roulette. V roce1999 natočila pro Supraphon a ČT roli Eleonory v opeře B.Martinů –Slzy nože, pod taktovkou J.Bělohlavka a v režii J.Nekvasila. Tato inscenace získala 2.cenu na festivalu Zlatá Praha. Mimo divadelní činnost se věnuje i činnosti koncertní – písňové i oratorní tvorbě. Vystupuje s předními našimi i zahraničními orchestry a komorními tělesy/ FOK, PFK, Virtuosi Pragenses, Státní filharmonie Brno, Královský orchestr Liverpool aj./. Spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem. Často hostuje v zahraničí (Polsko, Finsko, Dánsko, Belgie, Lucembursko, Německo, Rakousko, Anglie, Japonsko, Hong Kong aj).

Po absolutoriu na operním oddělení Pražské konzervatoře, jsem pokračovala ve studio na pražské HAMU ve třídě doc. Jany Jonášové. Již při studiu jsem vystupovala v představeních školní produkce v rolích Mozartovy Zuzanky, Pucciniho Lauretty, Verdiho Gildy i Smetanovy Esmeraldy.

 

Další mé působení bylo převážně v Německu ( 2004-2018).

Byla jsem sólistkou několika sborů v Severním Porýní pod vedením významného dirigenta FDB Bernda Radocha a za doprovodu Bonnské filharmonie. Koncerty se konaly zejména v Köln, Bonn, Frankfurkt, Troisdorf a okolí. Byla jsem angažovaná v projektu ,, Imagine Amadeus”, kde jsem se představila take v roli Královny noci.

Další moje zahraniční činnost byla ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii, Španělsku a Slovinsku. Zde jsem měla své sólové koncerty nebo jsem byla sólistkou různých hudebních těles.

 

Ve svém repertoáru mám operní, operetní, duchovní, chrámovou i novodobou vokální tvorbu. Vystoupila jsem na hudebních festivalech Pražské jaro, Pražský podzim, na festivalech Antonína Dvořáka a Thurn-Taxis. Jsem organizátorkou festivalu Foersterovy Osenice, zpívám ve Svatovítské katedrále pod vedením dómského varhaníka Josefa Kšici se zdejším orchestrem. Spolupracovala s několika orchestry, např. s Filharmonií Hradec Králové,

 

V současné době spolupracuji na projektu Trio di Praga s houslistou Alexandrem Shonertem a klavíristkou Marinou Kantor.

25.9. 2020 v rámci Trio di Praga vystoupím mj. na prestižním festivale Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Dále jsem udělala konkurz do spolupráce projektu Pražské filharmonie s Berlínskou Filharmonií.

Připravuji projekt Viva Italia pro Česko i zahraničí.

Vedle své koncertní činnosti se věnuji pedagogice. Učím jak soukromé žáky, tak i na hudební škole. Sama nadále pokračuji v

hodinách zpěvu u sólistky národního divadla Lenky Šmídové.

 
menazdina300.jpg

MgA. Tachira Menaždina

1970-1975 Moskevské muzikální učiliště Ippolitova-Ivanova, ocor sólový zpěv - absolvovala s maturitou 1975-1980 Moskevská státní konzervatoř P.I.Čajkovského (vysoká škola) - ukončila obor sólový zpěv pod vedením světoznámé pěvkyně a pedagoga Jeleny Obrazcové. Pracovní zkušenosti 1980-1982 Pedagog katedry komorního ansámblu Moskevské státní konzervatoře P.I.Čajkovského, Pedagog sólového zpěvu Moskevského muzikálního učiliště Ippolitova -Ivanova 1982-1988 Sólistka Kyrgyzské Státní opery v Biškeku 1988-1992 Sólistka Velkého divadla v Moskvě,Sólistka Moskevského Hudebního divadla 1992-2003 Sólistka Státní opery Praha,Sólistka Národního divadla Brno, Sólistka divadla Bratislava od.r.2001 Pedagog sólového zpěvu Plzeňské Státní konzervatoře 2007-2009 Organizace a účast na pravidelných koncertech z celku "Masterclass" v Křišťálovém sálu Ruského Centra vědy a kultůry při Ambasádě Ruské federace v Praze a Sálu Boženy Němcové (Strahovský klášter), za účasti pedagogů a studentů AMU, Pražské a Plzeňské konzervatoře a Gymnázia Jana Nerudy.

melnikova300.jpg

Světlana Melnikova

Vystudovala konzervatoř v Kazachstánu, pracovala v hudební akademii, doprovázela zpěváky na oddělení klasické hudby a instrumentalisty ( houslisty, violoncelisty a hráče v oddělení dechových nástrojů ). 13 let pracovala v Národním divadle opery a baletu v Astaně jako korepetitorka operních zpěváků, s nimiž nastudovala materiály ze světové operní tvorby skladatelů jako Mozarta, Verdiho, Pucciniho, Bizeta, Čajkovského a dalších. Ve své praxi vystupovala nejenom jako korepetitorka ale i jako koncertmistr s doprovody při různých koncertech a soutěžích v oboru vážné hudby.

Věra Herajtová.png

Věra Herajtová

smolyarova300.jpg

MgA. Irina Smolyarova

Vystudovala CMŠ ( specializovaná základní a střední škola hudebního zaměření) a Ruskou hudební akademii Gnesinych v Moskvě, kterou absolvovala v r. 1994 (prof. S. Navasardyan, prof. V. Tropp). Během studií se úspěšně zúčastnila mnoha celostátních a mezinárodních soutěží. Po studiích se věnovala koncertní činnosti sólové i komorní, spolupracovala se sólisty moskevské filharmonie. Souběžně vyučovala a působila jako korepetitorka na konzervatoři v Moskvě. Od r. 1999 žije v Praze, kde uplatňuje své hudební zkušenosti v oblasti sólové koncertní činnosti a komorní hře ( klavírní spolupráce na Mezinárodních kurzech v Praze, Hannoveru, Salzburku, Bratislavě a Moskvě). V současné době působí jako pedagog na ZUŠ Zbraslav a Mezinárodní konzervatoři v Praze. 

 

rajniš.jpg

MgA. Jiří Rajniš

Operní a operetní pěvec Jiří Rajniš st. je absolventem operního zpěvu a hudební pedagogiky na Akademií múzických umění v Praze. Již v době studií byl angažován ve Slezském divadle v Opavě, kde strávil sedm let jako sólista a ztvárnil zde mnoho rolí barytonového oboru – Verdiho Rigoletta, hraběte Lunu, Nabucca či Germonta, z mozartovského repertoáru Papagena či Figara. Následovalo angažmá v plzeňském Divadle J. K.Tyla, kde se mimo jiné představil ve Verdiho Aidě, Atillovi, La Traviatě nebo Síle osudu, v Bizetově Carmen, Mozartově Donu Giovannim, stejně tak v řadě titulů českého repertoáru, např. Smetanových Prodané nevěstě, Hubičce, v Hrách o Marii Bohuslava Martinů, Dvořákově Rusalce, či Janáčkově Její pastorkyni. Během své kariéry hostoval v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, v Moravském divadle Olomouc, v Janáčkově divadle v Brně, v Národním divadle v Praze a Státní opeře. Ze zahraničních zkušeností jsou to četná koncertní i divadelní vystoupení v Japonsku, USA, Francii, Belgii, Itálii, Švýcarsku, či také v letech 2013 – 2018 v opeře v tureckém Istanbulu. V Divadle F. X. Šaldy Liberec se Jiří Rajniš poprvé představil v roli Herr Flutha ve Veselých paničkách windsorských Otto Nicolaie, dále jako Dunois v Čajkovského Panně orleánské. S posledně jmenovanou rolí rovněž úspěšně hostoval v Slovinském národním divadle v Lublani, kde dosud působí jako stálý host. 

režisérka, autorka, textařka se narodila v Karlových Varech. Začínala jako tanečnice. Během svého angažmá v ND v Brně vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a věnovala se studiu choreografie u Pavla Šmoka na HAMU. Přestože se od devadesátých let 20. století pracovně orientuje převážně na činohru, můžeme v jejích režiích hudební i tanečně-choreografickou zkušenost vystopovat. Důraz na herce, velká péče věnovaná stylizaci pohybu na jevišti a důležitost hudební stránky inscenace dokonce její režie charakterizují. V centru nestojí jen text, ale celý jevištní obraz. V tom možná můžeme spatřovat vliv nonverbálního tance. Jméno Věry Herajtové ještě jako choreografky je spjaté s jednou z prvních porevolučních velkých muzikálových produkcí Les Misérables (Divadlo na Vinohradech, 1992). Pak už spíše jako divadelní režisérka a umělecká šéfka měla možnost formovat tvář Městského divadla Zlín (1992-1999) a Západočeského divadla v Chebu (2001-2005). Sází na poctivou hereckou práci, příběhy a silná témata. Jako hostující režisérka zanechala svoji stopu v českých i moravských divadlech, rozruch vzbudila inscenace Williamsovy hry Tramvaj do stanice Touha v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. (citace: Vladimír Just / Literární noviny) ... Williams, který mě doslova nadchl a budu z něj ve svých divadelních sloupcích v těchto novinách ještě hodně dlouho těžit, byla Tramvaj do stanice Touha v NDM v režii Věry Herajtové. Přepis do současnosti se i tentokrát konal ve smyslu větší krutosti klíčových postav: Fišarův Stanley je dokonalým koncentrátem všech pocitů, předsudků a fóbií „většinové společnosti“ vůči jakémukoli druhu jinakosti, z něhož roste xenofóbie a rasismus. Podnětem jsou však často docela nevinné, přirozené a „zdravé“ reakce organismu, který se brání proniknutí cizího živlu do svého hodnotového teritoria. Zvláště když ten živel je tak nesnesitelně afektovaný. Doslova: strojený a předstírající něco jiného, než čím (kým) je. A opět: neznám dokonalejší koncentrát takové jinakosti, než je Williamsova Blanche Dubois. V Ostravě ji však hraje, a to je hlavní posun představení oproti předloze – posun po mém soudu zcela po duchu, byť nikoli po liteře hry -, vycpaný herec s parukou, Milan Kačmarčík… Ostravská Blanche Dubois je tedy travestit – to je vražedné Blanchino tajemství, které bez jediné textové změny ( ! ) sdělí Stanley nápadníkovi Mitchovi (tuto křehčí, nesmělou variantu koncentrovaných většinových pocitů hraje znamenitě Tomáš Jirman). Posun je tak dalekosáhlý (a zároveň riskantní), že si zasluhuje, stejně jako další podněty z Ostravaru, samostatnou úvahu v jednom z příštích sloupků. Zatím jen závěrem tolik: Kačmarčíkova Blanche, to je výkon, jaký jsem na českém divadle neviděl snad celá desetiletí. Ani stopa po „homosexuální“ šarži, po koketérii s publikem. Tragikomedie „jinakosti“, masky a podstaty, pozérství a citu zůstává zachována až do konce představení, kdy jsem po dlouhé době intenzivně pocítil to, co Aristoteles nazývá katarzí. Věra Herajtová má na svém tvůrčím kontě více než stovku divadelních inscenací. Mnohé z nich (např.: Krvavou svatbu, Probouzení, Rút, Júdit, Zkrocení zlé ženy, Obchodníka s deštěm, Vzdálené ostrovy, Věc Makropulos, Zločin a trest, Dona Juana a Fausta, Tramvaj do stanice Touha a další) prezentovala na přehlídkách (např.: ve Zlíně, v Ostravě, Hradci Králové a Praze), kam byla se svými inscenacemi pozvaná. Kromě zásadních režijně-dramaturgických úprav divadelních textů a dramatizací píše divadelní hry převážně ve verších (např.: Médeia – Nadána přízní Bohů). Napsala několik původních muzikálů pro děti i dospělé (O princezně a hrášku, O třech přadlenách, Vánoční koleda, Straka v říši entropie, Joj, Mama Roma!) Většinou spolupracuje s hudebním skladatelem Tomášem Alferim. Píše písňové texty. Naposledy (r. 2022) přebásnila do češtiny deset šansonů Édith Piaf. Sdělení příběhu, hudba, fantazie, rytmus slova i pohybu jsou pro její tvorbu zásadní symbiózou. Věnuje se také pedagogické činnosti. Učila ve Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění pohybovou výchovu a herectví. Rovněž v Praze vyučovala herectví ve Vyšší odborné škole herecké. Od roku 2017 vyučuje dramatiku, umělecký přednes a tvůrčí psaní v ZUŠ Ilji Hurníka v Praze. Mezi herci je známá svou precizní přípravou, lidským přístupem a smysluplnou prací, která bývá přesně zacílená a přesto, nebo právě proto, dopřává hercům prostor ke svobodné a vzájemné tvorbě. Při práci se studenty (stejně tak s herci) se snaží, aby se rozvíjeli individuálně. Je pro ni podstatné neustále se v životě učit nové věci, být „na příjmu“. Neumí stát na místě, mlžit a žít z podstaty. K životu potřebuje neustále proudící čerstvý vzduch.

 

  • Black Facebook Icon