ODDĚLENÍ KLASICKÉHO ZPĚVU
Vedoucí oddělení : MgA. Andrea Tögel Kalivodová
" ZPĚV JE RADOST "
ODDĚLENÍ KLASICKÉHO ZPĚVU
Vedoucí oddělení
MgA. Andrea Tögel Kalivodová
Tajemnice oddělení
MgA. Jana Ryklová
O oddělení :
Oddělení klasického zpěvu je 6ti leté hudební studium s maturitou zaměřené na hudbu klasických skladatelů.Náplní studia jsou vokalízy,písně,árie,operní role,komorní skladby.Studenti Jan Janda a Dan Klánský získali ocenění v několika soutěžích.Na jaře 2013 se uskutečnila operního představení Mozartova Praha v divadle na korunní s velkým úspěchem a ohlasem. Toto představení, kde účinkují všichni studenti pěveckého oddělení bude mít reprízu na podzim 2013.Rok české hudby 2014 zvýrazní oddělení klasického zpěvu novou premiérou českého skladatele. Všichni profesoři tohoto oddělení jsou význační umělci a zkušení pedagogové v oboru klasický zpěv.
Mezzosopranistka Andrea Tögel Kalivodová absolvovala konzervatoř v Brně u prof. Jarmily Janíčkové a pražskou Akademii múzických umění u prof. Naděždy Kniplové. Zúčastnila se mezinárodních mistrovských kurzů, které vedli Ralf Düring, Franz Lukasowski, Alexe Gall, Eva Blahová, Fabio Luisi, Otto Schenk ad., absolvovala roční stáž ve Vídni na Universität für Musik und Darstellende Kunst. Z četných úspěchů v mezinárodních soutěžích jmenujme první cenu Nadace Emy Destinnové na soutěži The Anglo-Czechoslovak Trust v Londýně (2001), kdy byla A. Kalivodová pozvána na koncert mladých pěvců do londýnské Covent Garden. Stala se rovněž semifinalistkou soutěže Belvedere ve Vídni, první cenu si odnesla z Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové v Českých Budějovicích (2000) a třetí cenu z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2003). V roce 2001 debutovala ve Státní opeře Praha v projektu Bušení do železné opony (soubor dvou oper Vladimíra Wimmera), o rok později v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v roli Končakovny v Borodinově opeře Kníže Igor.
V prosinci 2003 vystoupila se slavným barytonistou Leo Nuccim na Žofíně a v červnu 2004 na galakoncertu ke vstupu České republiky do EU ve vídeňském Konzerthausu. V roce 2005 se zúčastnila evropského turné hvězd k 60. výročí konce druhé světové války (Bozarský palác v Bruselu, Kremelský koncertní palác v Moskvě). V dubnu 2008 se představila v roli Carmen v monumentálním provedení Bizetovy opery v O2 Aréně v Praze a s tímto projektem vystoupila i v dalších městech Evropy včetně Budapešti, Mannheimu a Freiburgu. Jako Carmen se představila téměř na všech českých operních scénách, vedle Prahy také v Brně, Ostravě, Liberci a Ústí nad Labem. V červenci 2009 vystupovala na otáčivém jevišti v Českém Krumlově v roli Ježibaby (Dvořák: Rusalka); inscenaci nastudoval dirigent newyorské Metropolitní opery John Keenan v režii Josefa Průdka. Pěvkyně spolupracuje s dirigenty mezinárodního renomé, jako jsou mj. Kaspar Zehnder, Enrico Dovico, Hilary Griffiths, Fabio Luisi, John Keenan, Heiko Mathias Förste, Vladimír Válek, Leoš Svárovský, Petr Kofroň, Jan Chalupecký a další. Kromě opery se intenzívně věnuje interpretaci písní a pravidelně koncertuje v Evropě, několikrát také navštívila Japonsko, Koreu a USA. Na koncertních pódiích vystupuje i po boku svých věhlasných kolegů, jako jsou mj. Gabriela Beňačková, Štefan Margita, Leo Nucci a další.
MgA. Andrea Tögel Kalivodová
MgA. Jana Ryklová
Po absolutoriu na operním oddělení Pražské konzervatoře, jsem pokračovala ve studio na pražské HAMU ve třídě doc. Jany Jonášové. Již při studiu jsem vystupovala v představeních školní produkce v rolích Mozartovy Zuzanky, Pucciniho Lauretty, Verdiho Gildy i Smetanovy Esmeraldy.
Další mé působení bylo převážně v Německu ( 2004-2018).
Byla jsem sólistkou několika sborů v Severním Porýní pod vedením významného dirigenta FDB Bernda Radocha a za doprovodu Bonnské filharmonie. Koncerty se konaly zejména v Köln, Bonn, Frankfurkt, Troisdorf a okolí. Byla jsem angažovaná v projektu ,, Imagine Amadeus”, kde jsem se představila take v roli Královny noci.
Další moje zahraniční činnost byla ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii, Španělsku a Slovinsku. Zde jsem měla své sólové koncerty nebo jsem byla sólistkou různých hudebních těles.
Ve svém repertoáru mám operní, operetní, duchovní, chrámovou i novodobou vokální tvorbu. Vystoupila jsem na hudebních festivalech Pražské jaro, Pražský podzim, na festivalech Antonína Dvořáka a Thurn-Taxis. Jsem organizátorkou festivalu Foersterovy Osenice, zpívám ve Svatovítské katedrále pod vedením dómského varhaníka Josefa Kšici se zdejším orchestrem. Spolupracovala s několika orchestry, např. s Filharmonií Hradec Králové,
V současné době spolupracuji na projektu Trio di Praga s houslistou Alexandrem Shonertem a klavíristkou Marinou Kantor.
25.9. 2020 v rámci Trio di Praga vystoupím mj. na prestižním festivale Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Dále jsem udělala konkurz do spolupráce projektu Pražské filharmonie s Berlínskou Filharmonií.
Připravuji projekt Viva Italia pro Česko i zahraničí.
Vedle své koncertní činnosti se věnuji pedagogice. Učím jak soukromé žáky, tak i na hudební škole. Sama nadále pokračuji v
hodinách zpěvu u sólistky národního divadla Lenky Šmídové.
Jan Ondráček, Dipl. um
MgA. Martin Matoušek
V roce 1991 přestoupil z Vojenské hudební školy, kde studoval klarinet, klavír a saxofon, na Státní konzervatoři v Praze na obor zpěv (prof. A. Hampel). V tomto oboru pokračuje od roku 1996 na Hudební fakultě AMU u profesora Miloslava Podskalského. Stal se laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže v Trnavě a soutěžní přehlídky českých konzervatoří. Nahrává pro Český rozhlas, koncertuje s našimi předními orchestry. Během studií na konzervatoři a na AMU již účinkoval v řadě operních představení, např. titulní roli v opeře Giacoma Pucciniho - Gianni Schicchi, Figara v Mozartově Figarově svatbě, Sykoše ve Veselohře na mostě a Loupežníka v Hlasu lesa (B.Martinů), Rytíře v Lancelotovi (L. Fišer), Gunara v Helze (Z. Fibich) a březnu 2002 pak roli Ďábla ve Hrách o Marii (B. Martinů), kterou ukončil studium na AMU. V roce 1997 debutoval v divadle J. K. Tyla v Plzni v roli Aenea v Purcellově opeře „Dido a Aeneas“. Od té doby již zde ztvárnil řadu rolí a je stálým hostem této scény. Po dobu pěti let zpíval na operním festivalu na letní scéně Lichtenštejnského paláce v Praze. V roce 2001 nastoupil do angažmá a stal se sólistou opery Městského divadla v Ústí nad Labem. V stejném roce začal pravidelně hostovat i ve Státní opeře v Praze. V létě 2003 hostoval na operním festivalu „OPERA OPEN AIR“ v rakouském Garsu am Kamp. Za tu dobu se představil v mnoha rolích, např. Markýz a Baron v opeře La Traviata (G. Verdi), Masetta v opeře Don Giovanni (W. A. Mozart), Fiorilla a Bartola v opeře Lazebník sevillský (G. Rossini), Marulla v opeře Rigoletto (G. Verdi), Moralese a Dancaira v opeře Carmen (G. Biset), Schaunarda v opeře La Bohéme (G. Puccini), Brétignyho v opeře Manon (Ch. Massenet). V divadle Archa zpívá a hraje titulní roli misionáře Karla Slavíčka ve velmi úspěšné a populární inscenaci, která vznikla podle knihy „Dopisy z Číny“ (Marné tázání nebes) v režijním nastudování J. A. Pitinského. Působí i v experimentálních projektech, natočil a premiéroval řadu skladeb a oper domácích i zahraničních soudobých autorů. Věnuje se též koncertní činnosti doma a v zahraničí, např. Německu, Belgii, Anglii, Francii, Švýcarsku a Japonsku.
MgA. Hana Jonášová
Je absolventkou HAMU v Praze u prof. Jany Jonášové Již během studia na HAMU v Praze vystupovala pohostinsky ve Státním divadle v Ústi nad Labem a po absolutoriu zde přijala angažmá. Mimo role Despiny v Mozartově opeře Cosi fan tutte, která byla jejím absolventským představením, zde mimo jiné nastudovala role Zuzanky v Mozartově Figarově svatbě, Gildy ve Verdiho Rigolettu a Rosiny v Rossiniho Lazebníku sevillském. Od roku byla 1991 stálým hostem Národního divadla v Praze a od roku 2002 sólistkou Státní opery Praha. V současné době je sólistkou Národního divadla v Praze. Vytvořila role- W.A.Mozarta (Kouzelná flétna -1.dáma , Cosi fan tutte –Fiordiligi a Despina , Figarova svatba – Zuzanka, Don Giovanní – Elvira), k dalším rolím patří především Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském, Gilda ve Verdiho Rigolettu, ale i titulní role v opeře J.Joplina Treemonisha, nebo Sára v Mertově opeře La Roulette. V roce1999 natočila pro Supraphon a ČT roli Eleonory v opeře B.Martinů –Slzy nože, pod taktovkou J.Bělohlavka a v režii J.Nekvasila. Tato inscenace získala 2.cenu na festivalu Zlatá Praha. Mimo divadelní činnost se věnuje i činnosti koncertní – písňové i oratorní tvorbě. Vystupuje s předními našimi i zahraničními orchestry a komorními tělesy/ FOK, PFK, Virtuosi Pragenses, Státní filharmonie Brno, Královský orchestr Liverpool aj./. Spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem. Často hostuje v zahraničí (Polsko, Finsko, Dánsko, Belgie, Lucembursko, Německo, Rakousko, Anglie, Japonsko, Hong Kong aj).
MgA. Tachira Menaždina
1970-1975 Moskevské muzikální učiliště Ippolitova-Ivanova, ocor sólový zpěv - absolvovala s maturitou 1975-1980 Moskevská státní konzervatoř P.I.Čajkovského (vysoká škola) - ukončila obor sólový zpěv pod vedením světoznámé pěvkyně a pedagoga Jeleny Obrazcové. Pracovní zkušenosti 1980-1982 Pedagog katedry komorního ansámblu Moskevské státní konzervatoře P.I.Čajkovského, Pedagog sólového zpěvu Moskevského muzikálního učiliště Ippolitova -Ivanova 1982-1988 Sólistka Kyrgyzské Státní opery v Biškeku 1988-1992 Sólistka Velkého divadla v Moskvě,Sólistka Moskevského Hudebního divadla 1992-2003 Sólistka Státní opery Praha,Sólistka Národního divadla Brno, Sólistka divadla Bratislava od.r.2001 Pedagog sólového zpěvu Plzeňské Státní konzervatoře 2007-2009 Organizace a účast na pravidelných koncertech z celku "Masterclass" v Křišťálovém sálu Ruského Centra vědy a kultůry při Ambasádě Ruské federace v Praze a Sálu Boženy Němcové (Strahovský klášter), za účasti pedagogů a studentů AMU, Pražské a Plzeňské konzervatoře a Gymnázia Jana Nerudy.
Narodil Tenorista Jan Ondráček se narodil v česko-německé rodině. Zpěv studoval u Alfréda Hampela, Marie Urbanové a Miguelangela Cavalcantiho. V Národním divadle v Praze poprvé vystoupil v roce 1999 jako Principál komediantů v Prodané nevěstě a o rok později na scéně Státní opery Praha debutoval jako Peter Quint v české premiéře Brittenovy opery The turn of the screw. V Severočeském divadle v Ústí nad Labem zpívá Jeníka v Prodané nevěstě, Parise v Offenbachově Krásné Heleně a Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu, za kterého byl zařazen do širší nominace na cenu THÁLIE 2016. Na operních scénách v Plzni, Českých Budějovicích a v Liberci hostoval jako Vašek v Prodané nevěstě, Steuermann v Bludném Holanďanovi, Adam v Ptáčníkovi a Pedrillo v Únosu ze serailu. Jako Vašek v Prodané nevěstě, Remendado v Carmen, Gaston v La Traviatě, Don Curzio ve Figarově svatbě a Goro v Madama Butterfly se zúčastnil několika turné po Japonsku. V Gerhart Hauptmann-Theater v německém Görlitz nastudoval postavu Butler v opeře Gottfrieda von Einema Návštěva staré dámy. V Národním divadle spolupracuje na edukativních pořadech Opera nás baví a Hurá do opery. S kantátou Otče náš Leoše Janáčka koncertoval ve Švýcarsku, s Dvořákovou Stabat mater vystoupil v Německu. Pro Český rozhlas se podílel na nahrávce opery Jacopa Periho Euridice a s Dětskou operou Praha natočil sólový part v Brittenově opeře Malý kominíček. Jan Ondráček se vedle své pěvecké činnosti podílí na výchově studentů klasického zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha. Dále se věnuje jazykovému a fonetickému poradenství pro německý jazyk se zaměřením na problematiku operního zpěvu. Pro Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze připravil publikaci Němčina pro operní pěvce.
.jpg)
Mgr. Edita Randová
Edita Randová studovala soukromě nejenom zpěv, ale také hru na klavír. Na počátku své umělecké dráhy absolvovala hlasové školení u Milady Musilové, poté pokračovala ve studiu u Ivany Mixové a Marty Boháčové, klavír studovala u Miroslavi Cihlářové. Svou pěveckou kariéru na divadelních prknech zahájila jako členka pražského Hudebního divadla Karlín a na prknech Státní opery Praha.
V současné době se věnuje převážně koncertní činnosti. V roce 2000 absolvovala velké koncertní turné po České republice pod názvem „České jaro s Editou Randovou“. V roce 2003 byla vyslána českým Ministerstvem zahraničních věcí k propagaci české hudby do Austrálie. V rámci své koncertní činnosti vystupovala na pódiích ve Velké Británii, Maďarsku, Německu, Itálii, Francii, Španělsku, Rakousku, Slovensku, Norsku, Finsku, Slovinsku, Moldavsku, Polsku, Portugalsku, Austrálii, Mexiku, USA, Kanadě, Brazílii a Číně, zpívala též ve slavné newyorské Carnegie Hall.
V roce 2009 obdržela Evropskou cenu Gustava Mahlera za mimořádný přínos v oblasti hudby a v témže roce debutovala jako Maddalena v opeře Rigoletto v Mexiku. V následujícím roce obdržela francouzské ocenění Médaille d´OR Internationale v oblasti vážné hudby. Spolupracuje s českými a zahraničními symfonickými a komorními tělesy např. SOČR, FOK, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Karlovarský symfonický orchestr, Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, Camerata Polifonica Siciliana, London City Chamber Orchestra, Orchestra of Stowe Opera, Chesapeake Orchestra, Lincolnwood Chamber
Orchestra, Filarmonia de Gaia, Orchestra Sinfonica della Provincia di Bari, Orquestra Sinfônica do Teatro Nacional Claudio Santoro, Orquestra Sinfônica da Bahia, Morelos Chamber Orchestra, Orquesta Sinfónica de la UAC, Oaxaca Symphony Orchestra Romania State Philharmonic Orchestra, … pod taktovkou významných českých a mezinárodních dirigentů. Kritika oceňuje především velký rozsah zahrnující skladby od altového oboru až po dramatický mezzosoprán a podmanivou barvu hlasu, spojenou s širokými výrazovými prostředky, podpořenou dokonalou pěveckou technikou. Edita Randová má vedle operního i bohatý koncertní repertoár, zahrnující oratoria, kantáty, mše, písňové cykly či jednotlivé skladby od starých mistrů až po soudobou tvorbu našich i předních světových skladatelů a dokonce celá řada z nich jí své skladby věnovala. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří CD s písněmi Antonína Dvořáka. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas písňové cykly. Nahrávky Edity Randové byly vysílány rozhlasovými stanicemi v Itálii, Austrálii, Francii a Argentině. Je uměleckou ředitelkou Mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy. Edita Randová se věnuje i pedagogické činnosti a je pravidelně zvána do porot mezinárodních pěveckých soutěží. V roce 2018 ukončila magisterská studia na VŠMVV obor Mezinárodní a diplomatická studia. Hovoří plynně anglicky a italsky (v roce 2002 studovala L'Università per Stranieri di Perugia).
Světlana Melnikova
Vystudovala konzervatoř v Kazachstánu, pracovala v hudební akademii, doprovázela zpěváky na oddělení klasické hudby a instrumentalisty ( houslisty, violoncelisty a hráče v oddělení dechových nástrojů ). 13 let pracovala v Národním divadle opery a baletu v Astaně jako korepetitorka operních zpěváků, s nimiž nastudovala materiály ze světové operní tvorby skladatelů jako Mozarta, Verdiho, Pucciniho, Bizeta, Čajkovského a dalších. Ve své praxi vystupovala nejenom jako korepetitorka ale i jako koncertmistr s doprovody při různých koncertech a soutěžích v oboru vážné hudby.
MgA. Irina Smolyarova
Vystudovala CMŠ ( specializovaná základní a střední škola hudebního zaměření) a Ruskou hudební akademii Gnesinych v Moskvě, kterou absolvovala v r. 1994 (prof. S. Navasardyan, prof. V. Tropp). Během studií se úspěšně zúčastnila mnoha celostátních a mezinárodních soutěží. Po studiích se věnovala koncertní činnosti sólové i komorní, spolupracovala se sólisty moskevské filharmonie. Souběžně vyučovala a působila jako korepetitorka na konzervatoři v Moskvě. Od r. 1999 žije v Praze, kde uplatňuje své hudební zkušenosti v oblasti sólové koncertní činnosti a komorní hře ( klavírní spolupráce na Mezinárodních kurzech v Praze, Hannoveru, Salzburku, Bratislavě a Moskvě). V současné době působí jako pedagog na ZUŠ Zbraslav a Mezinárodní konzervatoři v Praze.
MgA. Jiří Rajniš
Operní a operetní pěvec Jiří Rajniš st. je absolventem operního zpěvu a hudební pedagogiky na Akademií múzických umění v Praze. Již v době studií byl angažován ve Slezském divadle v Opavě, kde strávil sedm let jako sólista a ztvárnil zde mnoho rolí barytonového oboru – Verdiho Rigoletta, hraběte Lunu, Nabucca či Germonta, z mozartovského repertoáru Papagena či Figara. Následovalo angažmá v plzeňském Divadle J. K.Tyla, kde se mimo jiné představil ve Verdiho Aidě, Atillovi, La Traviatě nebo Síle osudu, v Bizetově Carmen, Mozartově Donu Giovannim, stejně tak v řadě titulů českého repertoáru, např. Smetanových Prodané nevěstě, Hubičce, v Hrách o Marii Bohuslava Martinů, Dvořákově Rusalce, či Janáčkově Její pastorkyni. Během své kariéry hostoval v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, v Moravském divadle Olomouc, v Janáčkově divadle v Brně, v Národním divadle v Praze a Státní opeře. Ze zahraničních zkušeností jsou to četná koncertní i divadelní vystoupení v Japonsku, USA, Francii, Belgii, Itálii, Švýcarsku, či také v letech 2013 – 2018 v opeře v tureckém Istanbulu. V Divadle F. X. Šaldy Liberec se Jiří Rajniš poprvé představil v roli Herr Flutha ve Veselých paničkách windsorských Otto Nicolaie, dále jako Dunois v Čajkovského Panně orleánské. S posledně jmenovanou rolí rovněž úspěšně hostoval v Slovinském národním divadle v Lublani, kde dosud působí jako stálý host.
Pavlína Senić
Operní pěvkyně PAVLÍNA SENIĆ s jižanskými kořeny, vystudovala Hudební Akademii Múzických Umění v Praze. Během úspěšného studia, získala stipendium a navštívila londýnskou hudební Akademii Guildhall School of Music and Drama. Pro všestrannost umělkyně, tanec, herectví a mluvené slovo, je často obsazována nejen do operních, ale také do operetních rolí. Působila ve Státní opeře Praha, v komorním divadle J.K. Tyla v Plzni, v Severočeském divadle v Ústí nad Labem. Ztvárnila zde mnoho rolí. Hraběnka Marica v operetě Hraběnka Marica E. Kalmána, 1 dáma v opeře Kouzelná flétna W.A. Mozarta, Vévodkyně z Chicaga v operetě Vévodkyně z Chicaga E. Kalmána, Mařenka v opeře Prodaná nevěsta B. Smetany, Diana v operetě Orfeus v Podsvětí J. Offenbacha a dalších… Velmi bohatá je i koncertní činnost Pavlíny Senić do níž patří nejen písňová ale i duchovní tvorba a především spolupráce s komorními tělesy jako jsou Epoque Quartet, Collegium Českých Filharmoniků, Musica Festiva, Jazz Trio Otty Hejnice.. aj. Po vydání vánočního CD "Vánoční dům s Pavlínou Senić" 2013, připravila úspěšné „Vánoční turné“ se souborem Musica Festiva. Úzce spolupracovala s Hudebním festivalem Znojmo, kde po dobu 10ti let měla svůj Gala koncert na zámku v Uherčicích. Pravidelně se věnuje charitativním akcím a vystupuje v projektech České televize, např. Kuře, Kapka naděje, Adventní koncerty. V roce 2007 přijala čestnou funkci patronky Nadačního fondu Kopretina se sídlem ve Vřesovicích u Kyjova, starajícím se o děti a mládež s vrozenými kombinovanými vadami. Je vyhledávanou pěvkyní státních hymen. Největší úspěch slavila při přednesu srbské hymny při příležitosti Fed Cupu 2012. Přímý přenos vysílalo několik zemí světa a sportovní kanál Eurosport. V roce 2016, byla oslovena s nabídkou natočit nové LIVE CD, svých nejoblíbenějších skladeb, které je věnováno "Boromejkám" pro Domov sv. Karla Boromejského v Praze. Natáčení proběhlo ve spolupráci s komorním souborem Musica Festiva. Od roku 2017 se věnuje Pavlína Senić i pedagogické činnosti…V letošním roce byla pozvána jako lektorka na mezinárodní hudební mistrovské kurzy AMEROPA pro sólové nástroje a zpěv. Jejím hlasovým koučem je Miguelangelo Cavalcanti, rakousko-brazilský baryton, sólista Státní opery Praha. Velmi úzce spolupracuje s pořadateli svých projektů na dramaturgii hudebních večerů, které si sama uvádí. V současné době vystupuje s operním triem OPERA DIVAS. Také je častým hostem projektů, agentury Andante Ivy Klusalové. V roce 2020 byla pozvána na prestižní festival v Itálii ve městě Cosenza, kde měla svůj sólový recitál spolu s klavíristou Slávkem Grochovskim. Pavlínu Senić můžete aktuálně vidět na prknech divadla v Ústí nad Labem, v inscenaci Čardášova princezna, která je na repertoáru od roku 2021.
Věra Herajtová
režisérka, autorka, textařka se narodila v Karlových Varech. Začínala jako tanečnice. Během svého angažmá v ND v Brně vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a věnovala se studiu choreografie u Pavla Šmoka na HAMU. Přestože se od devadesátých let 20. století pracovně orientuje převážně na činohru, můžeme v jejích režiích hudební i tanečně-choreografickou zkušenost vystopovat. Důraz na herce, velká péče věnovaná stylizaci pohybu na jevišti a důležitost hudební stránky inscenace dokonce její režie charakterizují. V centru nestojí jen text, ale celý jevištní obraz. V tom možná můžeme spatřovat vliv nonverbálního tance. Jméno Věry Herajtové ještě jako choreografky je spjaté s jednou z prvních porevolučních velkých muzikálových produkcí Les Misérables (Divadlo na Vinohradech, 1992). Pak už spíše jako divadelní režisérka a umělecká šéfka měla možnost formovat tvář Městského divadla Zlín (1992-1999) a Západočeského divadla v Chebu (2001-2005). Sází na poctivou hereckou práci, příběhy a silná témata. Jako hostující režisérka zanechala svoji stopu v českých i moravských divadlech, rozruch vzbudila inscenace Williamsovy hry Tramvaj do stanice Touha v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. (citace: Vladimír Just / Literární noviny) ... Williams, který mě doslova nadchl a budu z něj ve svých divadelních sloupcích v těchto novinách ještě hodně dlouho těžit, byla Tramvaj do stanice Touha v NDM v režii Věry Herajtové. Přepis do současnosti se i tentokrát konal ve smyslu větší krutosti klíčových postav: Fišarův Stanley je dokonalým koncentrátem všech pocitů, předsudků a fóbií „většinové společnosti“ vůči jakémukoli druhu jinakosti, z něhož roste xenofóbie a rasismus. Podnětem jsou však často docela nevinné, přirozené a „zdravé“ reakce organismu, který se brání proniknutí cizího živlu do svého hodnotového teritoria. Zvláště když ten živel je tak nesnesitelně afektovaný. Doslova: strojený a předstírající něco jiného, než čím (kým) je. A opět: neznám dokonalejší koncentrát takové jinakosti, než je Williamsova Blanche Dubois. V Ostravě ji však hraje, a to je hlavní posun představení oproti předloze – posun po mém soudu zcela po duchu, byť nikoli po liteře hry -, vycpaný herec s parukou, Milan Kačmarčík… Ostravská Blanche Dubois je tedy travestit – to je vražedné Blanchino tajemství, které bez jediné textové změny ( ! ) sdělí Stanley nápadníkovi Mitchovi (tuto křehčí, nesmělou variantu koncentrovaných většinových pocitů hraje znamenitě Tomáš Jirman). Posun je tak dalekosáhlý (a zároveň riskantní), že si zasluhuje, stejně jako další podněty z Ostravaru, samostatnou úvahu v jednom z příštích sloupků. Zatím jen závěrem tolik: Kačmarčíkova Blanche, to je výkon, jaký jsem na českém divadle neviděl snad celá desetiletí. Ani stopa po „homosexuální“ šarži, po koketérii s publikem. Tragikomedie „jinakosti“, masky a podstaty, pozérství a citu zůstává zachována až do konce představení, kdy jsem po dlouhé době intenzivně pocítil to, co Aristoteles nazývá katarzí. Věra Herajtová má na svém tvůrčím kontě více než stovku divadelních inscenací. Mnohé z nich (např.: Krvavou svatbu, Probouzení, Rút, Júdit, Zkrocení zlé ženy, Obchodníka s deštěm, Vzdálené ostrovy, Věc Makropulos, Zločin a trest, Dona Juana a Fausta, Tramvaj do stanice Touha a další) prezentovala na přehlídkách (např.: ve Zlíně, v Ostravě, Hradci Králové a Praze), kam byla se svými inscenacemi pozvaná. Kromě zásadních režijně-dramaturgických úprav divadelních textů a dramatizací píše divadelní hry převážně ve verších (např.: Médeia – Nadána přízní Bohů). Napsala několik původních muzikálů pro děti i dospělé (O princezně a hrášku, O třech přadlenách, Vánoční koleda, Straka v říši entropie, Joj, Mama Roma!) Většinou spolupracuje s hudebním skladatelem Tomášem Alferim. Píše písňové texty. Naposledy (r. 2022) přebásnila do češtiny deset šansonů Édith Piaf. Sdělení příběhu, hudba, fantazie, rytmus slova i pohybu jsou pro její tvorbu zásadní symbiózou. Věnuje se také pedagogické činnosti. Učila ve Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění pohybovou výchovu a herectví. Rovněž v Praze vyučovala herectví ve Vyšší odborné škole herecké. Od roku 2017 vyučuje dramatiku, umělecký přednes a tvůrčí psaní v ZUŠ Ilji Hurníka v Praze. Mezi herci je známá svou precizní přípravou, lidským přístupem a smysluplnou prací, která bývá přesně zacílená a přesto, nebo právě proto, dopřává hercům prostor ke svobodné a vzájemné tvorbě. Při práci se studenty (stejně tak s herci) se snaží, aby se rozvíjeli individuálně. Je pro ni podstatné neustále se v životě učit nové věci, být „na příjmu“. Neumí stát na místě, mlžit a žít z podstaty. K životu potřebuje neustále proudící čerstvý vzduch.