ODDĚLENÍ HERECTVÍ
" Máme-li sen,máme i sílu proměnit sen ve skutečnost. "
Vedoucí oddělení:
Zuzana Bydžovská, DiS.
.jpg)
ODDĚLENÍ HERECTVÍ
Zuzana Bydžovská, DiS.
vedoucí oddělení
Tajemnice oddělení
Renée Nachtigallová
Motto oddělení :
" Máme-li sen,máme i sílu proměnit sen ve skutečnost. "
O oddělení :
KONCEPCE VÝCHOVY MLADÝCH HERCŮ
Výběr studentů
Při výběru i následném studiu je třeba respektovat dnešní možnosti uplatnění herců po absolutoriu.
30 procent mladých herců odchází do stálého angažma v divadlech.
50 procent zůstává na volné noze a uplatní v televizi,dabingu,moderování a příležitostnou prací v divadle,muzikálech
20 procent se věnuje práci v marketingu a v ostatních uměleckých oborech.
Konzervatoř by měla studenty připravit na všechny alternativy následné obživy a vybrat pro studium vhodné adepty.
Výchovné cíle bych rozdělila do těchto kategorií:
rozvoj osobnosti, obecná vzdělanost, herecké řemeslo, etika herce
základy všestranné kreativity
ROZVOJ OSOBNOSTI
-posílení volních vlastností,schopnost překonávání překážek
-úspěch,neúspěch vnímat jako hnací motor
-pojmenování sebe sama jako základního hereckého typu a rozvoj své všestrannosti
-boj se studem, schopnost otevřít se jako základ kreativity
OBECNÁ VZDĚLANOST
-vnímání kulturního světa a snaha o nalezení osobního vztahu k současné dramaturgii
-společná návštěva divadel, koncertů,výstav,četba-rozbor
-návštěva zkoušek v divadle,rozbor postavy,záměr režiséra a interpreta
-dramaturgické minimum-náhled na postavu v kontextu hry
HERECKÉ ŘEMESLO
-nácvik emocionální pružnosti,schopnost rychlé proměny pocitů
-rozšíření emocionální škály
-technika ,cvičení paměti, vizualní i verbální
-vnitřní i vnější proměna postav-fyzická odlišnost podle typu
-propojení fyzické dovednosti s vnitřním obsahem
ETIKA HERCE
-profesionalita,dochvilnost,kázeň,úcta,morálka
-duševní hygiena,relaxace po napětí
-sebeprezentace v mediích a při konkursech
-komunikace s novináři,základy společen.chování
-stavovská čest a související herecké „manýry“
ZÁKLADY VŠESTRANNÉ KREATIVITY
-práce před kamerou,fotoaparátem
-práce s textem-autorské minimum,moderace,vlastní autorské psaní moderace
-rozhlasové a dabingové herectví-práce s mikrofonem
PEDAGOGOVÉ ODDĚLENÍ HERECTVÍ
MgA. Zdeněk Podhůrský
Vyrůstal jsem v uměleckém prostředí, otec byl vynikající loutkář, přesto jsem vystudoval jsem Střední průmyslovou školu stavební. Nakonec jsem ale nastoupil umělecký směr na DAMU a v roce 1984 dokončil obor herectví.
Od téhož roku jsem byl členem Pradivadla ( pražského avantgardního divadla bez vlastní scény), za několik let jsem měl za sebou několik desítek menších a středních rolí v ČT, v koprodukčních filmech, v devadesátých letech přišly i role větší (Cesta na jihozápad, K bariérám, Když v ráji pršelo, Černí baroni, Princezna Jasněnka atd..).
Po rozpadu Pradivadla v roce 1988 jsem postupně hostoval v Kolínském divadle, ve Stavovském divadle a v Divadle E. F. Buriana v Praze…
V roce 1990 jsem na čas pod vlivem transformace divadelního a uměleckého prostředí, barevných proměn mnohých zásadních osobností z rudé na modrou , zběhl od veškerého divadelního a filmového dění , a živil se jako prodejce naivních obrázků na Karlově mostě. Tehdy jsem zkusil vyřezávat ze dřeva loutky a díky zděděnému talentu po otci jsem se začal úspěšně živit i jako loutkář a řezbář.
V roce 1992 jsem ale z Karlova mostu nakonec odešel, a otevřel si jako spolumajitel svou první, malou galerii naivního umění v Praze.
Vrátil jsem se ale také opět k divadlu a k filmu ( Laterna Animata, Divadlo bez zábradlí, a Ta Fantastica - první setkání s muzikálem - Krysař, role Vraha).
Od roku 1992 se stal na mnoho let mým hlavním oborem dabing a úprava a režie českého znění. K tomu jsme ještě s bývalou partnerkou otevřeli druhou a postupně i třetí galerii v Praze s naivním zaměřením, které je mi blízké.
V roce 2003 jsem se stal moderátorem soutěžního pořadu „Pálí vám to?“ v TV Nova, od té doby se věnuji i moderování.
V roce 2004 jsem odprezentoval svoji první fotografickou výstavu.
V roce 2005 byla vydána má knížka dětských básniček, nazvaná Všelicosy.
V roce 2006 jsem založil rockovou kapelu Underhill a začal pracovat na vydání autorského CD , které nakonec vyšlo v roce 2008 a odstartovalo koncerty s kapelou .
V roce 2007 jsem moderoval několik měsíců magazín Top Show na Top TV…
Od února 2007 hostuji Divadle Kalich v několika muzikálech. Téhož roku si mě TV Nova vybrala jako jednoho ze čtyř mužských zástupců VIP tanečníků do několikaměsíční soutěže Bailando.
Od roku 2009 jsem se stal na jeden rok majitelem a provozovatelem restaurace v Praze. Od tohoto roku jsem také moderátorem autorských pořadů pro Public TV.
V roce 2010 z nedostatku času ukončil veškeré mimoprofesní podnikání, a už se věnuji pouze herectví, moderování a hudbě.
Mé koníčky jsou Fotografování, koně, psaní (texty, poezie, scénáře) a hudba.
Zuzana Bydžovská, DiS.
vedoucí oddělení
Zuzana se narodila 10. října 1961 v Mostě. Pochází z lékařské rodiny. Po ukončení studia Státní konzervatoře v Praze se stala členkou hereckého souboru Divadla Na zábradlí. V letech 1990-2000 byla v angažmá v Národním divadle a od divadelní sezóny 2000/2001 je opět v Divadle Na zábradlí. Hostuje rovněž v divadlech Ungelt a Kalich. Ve filmu debutovala už jako jedenáctiletá v dětském snímku Věry Šimkové-Plívové PŘIJELA K NÁM POUŤ. Brzy se stala jednou z nejobsazovanějších televizních hereček, pamětihodné jsou například inscenace TEN SVETR SI NESVLÍKEJ, JESTLI JEDNOU ODEJDU (v obou hrála dceru Ivy Janžurové) nebo PŘÍPAD PLATFUS, všechny v režii Františka Filipa. Hrála v seriálech - od ROZPAKŮ KUCHAŘE SVATOPLUKA přes HOTEL HERBICH až po HOSPODU, ve filmech "starých bardů" (HELIMADOE i UČITEL TANCE Jaromila Jireše), ale účinkovala i v debutech: Petra Zelenky (KNOFLÍKÁŘI), Bohdana Slámy (AKÁTY BÍLÉ) či Moniky Elšíkové (ARCHA PRO VOJTU). V posledních letech se však - s výjimkou Zelenkových PŘÍBĚHŮ OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ a Vorlova GYMPLU - věnuje hlavně TV inscenacím a divadlu. Za matku Petra právě ve snímku GYMPL získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Nikol Prokešová, DiS.
Herečka Nikol Nina Prokešová vystudovala v letech 2002–2006 Pražskou konzervatoř obor hudebně-dramatický, kde jí byli hereckými pedagogy František Laurin a Johannka Tesařová. Již při svých studiích se Nikol plnohodnotně věnovala divadelní tvorbě, a to zejména činoherní, alternativní a později se vydala cestou monodramatu, tedy sólového divadelního výstupu.
Za inscenaci Frida K. byla dokonce nominována členy herecké asociace do předvýběru divadelní ceny Thálie. Hrála také v několika filmech nebo seriálech (Skřítek, Experti, Pojišťovna štěstí, Ulice, VIP vraždy, Vyprávěj, 3+1 s Miroslavem Donutilem a další).
Plnohodnotně se věnuje také melodramatu a recitálům šansonu. Společně s Ilonou Svobodovou učila herectví na Mezinárodní konzervatoři v Praze a samostatně vedla předměty – jevištní řeč, umělecký přednes a moderování.
Nikol má za sebou několik divadelních režií, a to nejen činoherních, ale také muzikálových. Plnohodnotně pracuje jako divadelní režisér a televizní dramaturg.
Filip Cíl
Filip Cíl se narodil 4. 1. 1989 v Praze do umělecky založené rodiny. Od malička byl členem folklórního souboru a snil o životě stráveném na jevišti. Mezi jeho koníčky patří tanec (folklór), hra na housle, violu, kontrabas, kytaru a píšťaly. Rád také sportuje. Studoval mezinárodní konzervatoř.
O jeho herecké kariéře rozhodl Hynek Bočan, když Filipa vybral v castingu do role Maděrova syna v seriálu Zdivočelá země ( 1997). V roce 2007 si ho vybral režisér Jiří Strach do pohádky Tři životy (2007), kde ztvárnil roli Vítka. Další velkou příležitostí ukázat svůj talent dostal v televizním filmu Kanadská noc (2008) v režii Zdeňka Zelenky. Hrál jednu z hlavních rolí vedle Dagmar Havlové a Viktora Preisse a zde - tento v té době ještě student herectví - obstál na výbornou. V témže roce si na Filipa opět vzpomněl Jiří Strach s menší rolí ve výborném televizním filmu BrainStorm (2008). Svůj taneční talent dokonale předvedl v 1třinácidílném seriálu První krok (2009), jenž byl natočen pro televizi Nova a odehrává se v prostředí taneční školy. V romské pohádce Jaroslava Hovorky Dilino a čert ( 2009) si zahrál hlavní roli Dilina, který je obdobou hloupého Honzy. Filip Cíl se objevil i ve velmi úspěšné třídílné mysteriózní detektivky režiséra Jiřího Stracha Ďáblova lest (2009) v menší roli novice Pavla. Další výborný herecký výkon předvedl tento nadějný herec v díle Ireny Pavláskové Bludičky (2010) v hlavní roli Adama, který prochází nelehkou životní zkouškou při opouštění dětského domova a vstupu do normálního života. Dle jeho vlastních slov mu nejvíce dala zabrat scéna hádky s Lindou ke konci filmu, která je emočně vypjatá.
Lic. Jindřiška Mendozová
Radio Prague, Mikroforum – freelance reporter in Barcelona, 1991-1993
Newspaper MERIDIANO, Guayaquil, Ecuador – freelance, 1995-1998
University of Guayaquil, Faculty of Social Communication, Guayaquil, Ecuador
Professor Assistant of the “Course of Film Camera and Equipment”, 1995
Publishing house LUMARSO (educational publications), Guayaquil, Ecuador
Editorial assistant, 1995-1998
Publishing house BB ART, Prague, Czech Republic
Translator and redactor of several books, 1998-2003
Czech Television (Channel 1), Prague, Czech Republic
Screenwriter for children´s program ŽI-RA-FA, 2001
TV NOVA, Prague, Czech Republic
External translator of soap operas and films, since 1999
AK STUDIO, Prague, Czech Republic
External translator of films and documentals, since 2000
STUDIO BÄR, Prague, Czech Republic
External translator of films and documentals, since 2000
SERIÁL (magazine), Prague, Czech Republic
Free-lance writer, since 2000
TVTIP SERIÁL, Prague, Czech Republic
Free-lance writer, since 2002
BEAU MONDE, Prague, Czech Republic
Free-lance writer, since 2003
DOMINO, Ostrava, Czech Republic
Redactor of Martina Cole´s books, since 2002
EGMONT, Prague, Czech Republic
Translator of children´s books, since 2004
TV NOVA, Prague, Czech Republic
Storyliner, screenwriter, soap opera ULICE, 2005 – 2008
Screenwriter, KRIMINÁLKA ANDĚL 3 (CIP ANDĚL), since 2009
ETAMP, TV PRIMA, Prague, Czech Republic
Storyliner, screenwriter, soap opera OŠKLIVKA KATKA (UGLY KATKA), since 2007
TV BARRANDOV, Prague, Czech Republic
Screenwriter, UKAŽ SE, 2008
ČR 2 (Czech Radio 2), Prague, Czech Republic
Screenwriter, soap opera Život je pes (Life is a Dog), since 2009
Česká televize, Prague, Czech Republic
Screenwriter, pilot of Útěkáři (originál TV serie with Evita Naušová), 2010
Screenwriter, children´s program Planeta Yó, 2011
Planet Yó, since 2010
Our pets, since 2013
Life in the Air, docu soap, screenwriter, 2016-2017
Alfedus, Prague, Czech Republic
Preparatory works for the film screenplay, 2011
TV Prima, Prague, Czech Republice
Screenwriter, Cesty domů (Back to Home), 2011
Script editor, Svatby v Benátkách, 2015
Script editor, Přístav, 2015-2016
GAUDEO FILM STUDIO, Bratislava, Slovakia, 2011
Screenwriter, Četnické historky (Gendarmes´ stories)
Renée Nachtigallová
Renée Nachtigallová se narodila 8. července 1954 v Praze. Už v deseti letech ji maminka přihlásila do pěvecké soutěže, kdy poprvé vystoupila v Národním divadle. Oba rodiče byli rádi, že jejich dceru zpěv baví, oni sami byli hudebně naladěni, tatínek hrál doma na housle, nicméně chtěli, aby dcera nejdříve vystudovala a pak se věnovala zpěvu. Renée tedy začala navštěvovat gymnázium, a po roce začala studovat Pražskou konzervatoř. Ještě za studií se přihlásila na konkurs hlasatelky do ČT, který vyhrála, i když jí v té době bylo teprve sedmnáct let. V televizi setrvala rok a půl, načež pak musela po udání z televize odejít. Odůvodnili ji to tím, že z politických důvodů vystupovat v televizi nemůže, protože je dcerou kulaka.
Po absolutoriu v roce 1976 se setkává s Antonínem Novotným, který se stal jejím učitelem operního zpěvu, a který jí zároveň poslal na významnou pěveckou soutěž do Itálie, kde se probojovala až do samého finále. Po návratu ji bylo nabídnuto angažmá v Národním divadle, avšak Renée ho odmítla. Po hostování na operních scénách v Brně, Českých Budějovicích a v Liberci, ovšem skončila v roce 1988 jako sólistka opery v Národním divadle, kde působila tři roky. V roce 1991 založila Originální hudební divadlo Praha, kde dodnes spoluorganizuje, dnes už proslulá, operní představení v pražské Šárce.
Barbora Leierová
Poprvé jsem na jevišti profesionálního divadla stála v roce 1993, na scéně Těšínského divadla, kde jsem hrála do roku 1996. Během studia na hudebně-dramatickém oddělení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě jsem hostovala v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě, jak v činohře, tak i v operetě, protože mě to vždycky táhlo ke zpívání a moc se mi líbilo propojení herectví, zpěvu a tance. Mé první angažmá jsem získala ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, které kromě činohry uvádělo i skvělé muzikály. Po příchodu do Prahy jsem začala spolupracovat jako sólistka, s úžasným muzikálovým režisérem Jozefem Bednárikem, a od té doby se, ač herečka, věnuji převážně muzikálu. Měla jsem štěstí na krásnou hereckou a pěveckou práci v divadle Hybernia, v divadle Minor, Městském divadle v Mostě a v Hudebním divadle Karlín, kde hraji dodnes Nymfu v mém milovaném muzikále Dracula.
Věnuji se také koncertní činnosti a vystupuji s repertoárem českých a světových muzikálových árií.
Po celou svou hereckou kariéru průběžně spolupracuji s ČT, TV Nova i TV Prima na seriálech a dokumentárních pořadech.
Od roku 2010 se soukromě věnuji pedagogické činnosti a od roku 2020 jsem pedagogem jevištní mluvy na Mezinárodní konzervatoři v Praze.
MgA. Martina Ema Gasparovič
Martina se narodila v umělecké rodině v Praze na Malé Straně. Již od předškolního věku se věnovala klasickému baletu v přípravce ND, stepu a zpívala v Dětském pěveckém sboru Čs. rozhlasu. Později soutěžila ve společenském a výrazovém tanci. V letech 1979–1984 vystudovala herectví na Divadelní fakultě AMU pod vedením Miloše Nedbala, Jany Hlaváčové, Františka Laurina; absolvovala v Divadle DISK hrou V. K. Klicpery: Každý něco pro vlast v režii Jana Buriana. Po promoci se stala členkou hereckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové, hostovala v pražském Švandově divadle, v poetické kavárně Viola a v Divadle v Řeznické. Dalším divadelním krokem bylo angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav. Na jevišti tohoto divadla vytvořila řadu rolí ve hrách světových i českých autorů. Je známá také jako filmová a televizní herečka. Vytvořila desítky rolí pod vedením významných českých režisérů např. František Vláčil, Antonín Kachlík, Otakar Vávra, Věra Chytilová, Ladislav Smoljak, Věra Jordánová, Václav Vorlíček, F. A. Brabec, Irena Pavlásková, Milan Cieslar, Tomáš Vorel. Od roku 2014 působí jako pedagog jevištní mluvy na Katedře činoherního divadla DAMU. Zároveň přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze na Univerzitě třetího věku program Mluvit či nemluvit. Od letošního roku vyučuje na Konzervatoři Jana Deyla a také Mezinárodní konzervatoři Praha.
Světlana Nálepková, DiS.
Světlana Nálepková se narodila 2. července 1960 v Praze a zde také vystudovala hudebně dramatickou konzervatoř. V letech 1980-89 hostovala v divadle Ypsilon, dále roku 1993 pak po čtyři sezony v hudebním divadlo v Karlíně. Mimo jiné také v letech 1979 - 1989 v pantomimické skupině M. Nesvadby MIMTRIO.
Mezi řadu jejích nejúspěšnějších samostatných projektů patří „Sněhurka na trampolíně (1986)“, „Tenhleten Manhattan a jiné vedlejší příznaky (1990)“, „Marlene - písně Marlene Dietrichové zpívá S. Nálepková (1995)“, „Láska je fata morgána (1997)“.
Mezi nejvýznamnější divadelní role Světlany Nálepkové patří Josefina z muzikálu „Má férová Josefina“ a Vivian z hudební revue „Zasněžená romance“. Mohli jsme ji spatřit v televizních inscenacích „Nebožtík si nepřál květy“, „Skláři“ či v pohádkách Princezna na klíček nebo „Pindruše“.
Mezi zábavné pořady, v nichž účinkovala, patří „Možná přijde i kouzelník“, „Sněhurka, aneb Buzarem do problému“ a „Marlene“. Pro děti připravila představení „Šmidli pidli aneb jak se hraje na divadlo“. Jako zpěvačka se zamiloval do písniček 20. - 40. let.
Na CD vydala tituly „Marlene“, „Láska je fata morgána“, „Jsem dívka v rytmu zrozená“, „Nelituj - Světlana Nálepková zpívá nejkrásnější písně Edith Piaf“ a „Láska se vrací“.
Ve filmu vytvořila Světlana Nálepková role v „Lásce z pasáže“, „Posledním mejdanu“ a „Havárii“. Její poslední filmovou rolí je sekretářka Mirka ve filmu „Pánská jízda“. Světlana také účinkovala v úspěšném seriálu „První krok“.
V současné době ji můžeme vidět v muzikálech Milovat k smrti – komorní muzikál o legendě francouzského šansonu E. Piaf, a Frida Kahló – kabaret života o slavné mexické malířce a aktivistce Frídě Kahló, nebo v komorním recitálu Dobrý ročník. Nedávno se také Světlana vrátila na prkna Karlínského divadla v roli matky představené v muzikálu Sestra v akci.
Světlana účinkuje nejen v pražských divadlech, ale hraje svá představení
po celé České Republice.
MgA. František Skřípek
Herec František SKŘÍPEK je syn televizního architekta a jevištního výtvarníka Františka Skřípka (*1923). Absolvoval DAMU (1974) a nastoupil do angažmá v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, roku 1990 se stal hercem a vedoucím provozu pražského Studia Ypsilon a od roku 1994 působí jako herec a ředitel Městského divadla Mladá Boleslav. Vedle herectví se věnuje uměleckému přednesu, který i vyučoval na DAMU (1981–90). Stal se trojnásobným vítězem celostátní soutěže mladých profesionálů v uměleckém přednesu (1974, 1975 a 1979). Jeho skromná filmografie obsahuje převážně politicky exponované tituly, příběhy o problémech současné mládež a snímky s kriminálními zápletkami, kde se objevil v menších úlohách kluka (Maturita za školou, 1973), studenta (Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974), syna ředitele taxislužby (Za volantem nepřítel, 1974), uprchlíka z totálního nasazení (Mys dobré naděje, 1975), četaře (Drsná Planina, 1979) a svazáka (Koncert, 1980). Nakonec ho neminula ani role hlavního hrdiny, jakého zosobňoval mladý idealistický učitel Jan Poncar v Traplově pedagogické agitce Velké přání (1981), ale zároveň šlo o zatím poslední úlohu na film. plátně. Zahrál si i ve studentském filmu FAMU (Vidět dvojmo, 1983). Postavy chlapců a mladíků hrál také v televizi (Lítost, 1970; Puding à la Chipolatta, 1972; Tomík v nesnázích, 1976), kde se objevil i v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů (1975) a zatím naposled v pohádce Perníkářka a větrný mládenec (1990).
MgA. Renata Drössler
(šanson)
Renata Drössler patří mezi stále jasněji zářící stálice českého šansonu. Její zralý a procítěný projev hypnotizuje publikum. Její elektrizující projev je nádherným snoubením jejího zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám na těch prknech, která prý znamenají svět.
Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové.
Renata Drössler je pravá šansonová Diva. Má za sebou více než 1000 repríz v ikonickém Draculovi, zářila také ve slavném muzikálu Antoinetta, královna Francie. Více než 20 let ztvárňuje postavu Marlene Dietrich v divadelní hře Edith a Marlene. Mimo toho má za sebou takřka 1000 vlastních koncertů a vystoupení. Celkově ji tak živě vidělo více než milion diváků.
Vydala 4 CD, připravuje se páté, živé, které je výhradně tvořeno oblíbenými autorskými písněmi, které se tak líbí návštěvníkům jejích koncertů.
Zpívá v neuvěřitelných deseti jazycích a ve všech dokáže jít na jádro věci. Říká, že jak umělecky a životně vyzrává, tak cítí, jaké nové interpretační možnosti se jí objevují.
Je považována za autorku bonmotu, že „…šanson je muzikál ve třech minutách...“, ona se však k autorství nehlásí, ale s výrokem souhlasí.
Jaká jí dávají čeští novináři přízviska? Prvně to byl „černý motýl českého šansonu“, potom se objevilo „česká Marlene Dietrich", či „nová Hana Hegerová". A nyní se nejčastějí objevuje „úřadující první dáma českého šansonu“.
Říká, že jsou zpěváci, kteří raději vystupují s celou kapelou a funguje jim to. Ale tu kapelu potřebují jako oblek. Jen s pianem by byli nazí. Jí to nevadí, může být nahá. Oblek nepotřebuje.
Herečka, dabérka, režisérka.
Producentka a umělecký šéf Divadelní společnosti Starbag.
Zakladatelka a lektorka Starbag Ateliéru.
Vystudovala hudebně dramatický obor na Státní konzervatoři Praha v letech 1977 – 1983
Působila v divadlech: Divadlo A.Dvořaka v Příbrami, Divadlo Na Vinohradech, divadlo Semafor, Divadelní společnost Josefa Dvořáka....
Ve filmu debutovala v roce 1978 ve snímku režiséra Jiřího Hanibala: „Leť, ptáku, leť.“!, v televizi o rok později (1979) v jedné z hlavních rolí inscenace "V pozdním dešti"...
Hrála v televizním muzikálu Stvoření světa, kde ztvárnila postavu Evy.
Seriály ve kterých jste jí mohli vidět: např. Bambinot, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Náves, Vyprávěj, Ach ty vraždy!, Život je ples, Obchoďák, Cesty domů, Policajti z předměstí, Bezdružice, Ohnivý kuře, VIP Vraždy, Modrý kód...
Jako moderátorka působila v České Televizi, v Tv Nova a Tv Barrandov.
Nyní, mimo jiné, úzce spolupracuje s Českou televizí s redakcí pro děti a mládež (např. Studio Kamarád...) a produkcemi pořadů "Chcete mě?" a "Televizní klub neslyšících".
Od roku 1990 se intenzivně věnuje i dabingu, v němž působila nejen jako herečka-dabérka, ale i režisérka a úpravkyně dialogů.
Svůj hlas propůjčila např. těmto slavným osobnostem:
Nastassja Kinski, Julia Ormond, Jennifer Coolidge, Charlize Theron, Julia Sweeney, Catherine O’Hara, Leslie Hope, apod.
Od roku 2009 se věnuje i soukromé lektorské činnosti v oblasti herectví.
V lednu 2019 uvedla jako producentka v české premiéře francouzskou divadelní komedii s názvem "Kdy to bylo naposledy", ve které hraje i hlavní ženskou roli. (Uvádí Divadlo Starbag v Divadle Bez Hranic a na zájezdech)
Radka Stupková, DiS.
MgA. Daniela Zálešáková
Absolventka DAMU oboru dramatická výchova, současně studovala na divadelní škole AHK v Amsterdamu fyzické divadlo a tanec, kterému se po studiu několik let věnovala. Po narození dětí přijala místo v souboru dětského divadla, se kterým sehrála stovky představení po celé republice. Vedle hraní se vždy věnovala tanci, výuce taneční a pohybové výchovy dětí, choreografii a v poslední době je i certifikovanou lektorkou jógy.
MgA. Tereza Indráková
Vystudovala pražskou HAMU. V letech 1998-99 tančila v izraelské skupině Batsheva Ensemble, pod uměleckým vedením Ohada Naharina. Zde se seznámila s pohybovou metodou Gaga. Při desetiměsíčním pobytu v New Yorku navštěvovala lekce v Movement Research zaměřené na kontaktní improvizaci a věnovala se studiu Shiatsu. Od roku 1997 působí jako nezávislá tanečnice na pražské scéně ve spolupráci s Petrem Tycem (Pohyby a nehybnosti, To málo, co vím o Sylfidách), Janem Kodetem (Brány, Tanec smrti, 6x Eva, Evička), Ioanou Monou Popovici (Requiem pro psa), Mirkou Eliášovou (Dech puls běh, The Loop), Ctiborem Turbou (film Mezi nebem a zemí), Nir de Volfem (Dolly in Prague), VerTe Dance (No Motion) či Divadlem Continuo. Vytvořila několik autorských choreografií (Dech, puls, světlo, Mezi nebem a zemí, Na stejné vlně). Pedagogicky se věnuje výuce současného tance a partnerské spolupráci v tanci.
Jarmila Žilková, DiS.
Vystudovala Pražskou konservatoř obor zpěv a hra na harfu. Ještě v době studií byla oceněna na interpretačních pěveckých soutěžích v Karlových Varech a v Brně. Se svým otcem, flétnistou Václavem Žilkou, spolupracovala jako zpěvačka a harfenistka v komorním souboru Pražské duo. Svůj zpěv doprovázela na harfu po vzoru irských zpívajících harfenistů. Tímto nevšedním spojením inspirovala české komponisty k napsání hudby, kterou premierovala na koncertech Pražského dua. Petr Eben jí věnoval známé Truvérské písně. V Národním divadle vystoupila v rolích první žínky v Rusalce, Barberiny ve Figarově svatbě a pod., v ostravské opeře ztvárnila Mařenku z Prodané nevěsty, na zájezdech v Německu si zazpívala roli první dámy v Kouzelné flétně. Jako mnohaletá členka renomovaného komorního tělesa PKS, i jako solistka PKO, České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc vystoupila na nejvýznačnějších koncertních a festivalových operních podiích u nás , v celé Evropě, Asii, Latinské Americe, Austrálii a natočila bezpočet snímků pro Český rozhlas a televizi, Supraphon, Chandos aj. V posledních letech se prosadila ve vysílání Českého rozhlasu stanice Vltava, kde se autorsky podílela na pořadu Slovo o hudbě, věnovanému tkzv. vážné hudbě, jejím autorům a interpretům. Již několik let se věnuje pedagogické činnosti . Netradičním a ojedinělým způsobem se věnuje vzdělávání dětí a mládeže ve své hudební škole v Praze.
Filip Sychra
Herec, zpěvák a moderátor Filip Sychra vystudoval obor hudebně-dramatický na Pražské konzervatoři. Ve svém dalším vzdělávání pak pokračoval mj. na Univerzitě Karlově. Již od konzervatoře účinkuje v činoherních a hudebních inscenacích v Praze i na mimopražských scénách. Objevuje se v menších rolích v českých i zahraničních seriálech a filmech, např. Ganster Ka: Afričan, Lotte am Bauhaus, Zlatý podraz. Své hudební a taneční dispozice uplatnil v několika muzikálech a dál se zpěvu věnuje jako člen různých hudebních seskupení. Na počátku 90. let přilnul k šansonu, který interpretuje nejen ve spolupráci se sdružením Šanson věc veřejná, ale i ve vlastních pořadech. Velkou část jeho působení pak zaujímá práce s mluveným slovem. Od poloviny 90. let se jí věnuje jako lektor techniky řeči, moderátor (např. v ranním vysílání rádia Classic Praha), namlouvá zvukové knihy a už víc než jedno desetiletí vystupuje s přednesem melodramu. S tímto žánrem také úspěšně vystoupil na dvou ročnících MHF Pražské jaro.